O FILMU

Na severu Evropy se daří depresím a dramatům. Komedií z této části světa je tak málo a nebo jsou tak „divné“, že by šly spočítat na prstech jedné ruky. Jak to vypadá z filmů, počínaje Dánskem se v lidech začínají kumulovat všeliké chmury, které nezřídka explodují při původně poklidných večeřích. A z lidí v lepším případě málomluvných se stávají takřka diví Italové. Ať tak a nebo onak, Skandinávie má jednu filmovou obsesi: neurovnané, disharmonické ba vykolejené vztahy. Copak jste v posledních letech viděli nějaké skandinávské sci-fi? Podobně je tomu s postavami filmu Tak jo, mladej – Idou a Sandorem. Ida je typická velkoměstská dívka, která žije život podle časopisů na leštěném papíře. Po tunách nakupuje oblečení, chodí na koncerty a do drahých restaurací a díky svým blondýnkovským parametrům nemá o nápadníky nouzi. Vlastně by se řeklo, že by mohla být docela šťastná. Jenže není. Cítí se osamocená a nepochopená. Otloukánek Sandor, který studuje balet, nikdy se neopil, slovo „party“ si musí hledat ve slovníku a spolužáci pro něj nemají jiné označení než "šukající král teploušů", je na tom ještě hůř. Jenže náhoda – a scenárista – tomu chtějí, aby se tihle dva sešli a vytvořili velmi podivné přátelství, které je i není láskou…

FOTOGALERIE