Daniel Radcliffe vytrvale pracuje na tom, aby ho lidi přestali mít zaškatulkovaného jako Harryho Pottera. Loňská role prdící mrtvoly ve Švýcaráku toho byla jasným důkazem, a v podobném, i když přece jen o poznání konvenčnějším duchu pokračuje i letos. Ztracen v džungli vychází ze skutečného příběhu izraelského mladíka Yossiho Ghinsberga, který na začátku 80. let musel několik týdnů vydržet s minimálními prostředky v nebezpečné amazonské džungli. Stojí jeho zázračné přežití za návštěvu kina?

Ghinsberg se na cestách po Jižní Americe seznámí nejen s dalšími dvěma světoběžníky, ale i s tajemným průvodcem, který trojici kamarádů nabídne dobrodružný výlet do neprozkoumaných částí bolivijské Amazonie. Zvědaví pánové souhlasí a cesta samozřejmě neprobíhá úplně růžově. Žádné krvelačné kmeny, zabijácké anakondy či hladoví lidojedi však nepřijdou, stačí obyčejné vysílení, strach a ošklivá infekce, aby morálka týmu byla na nule. Zhruba v polovině dvouhodinového snímku se pak Radcliffova postava shodou okolností ocitne sama uprostřed nehostinné džungle a hlavně pomocí obdivuhodné vůle po přežití dokáže takové podmínky zvládnout.

Přiznám se, že velmi mě nalákala jedna promo věta od samotného Ghinsberga, který na film dohlížel a prý se o roli i dost důkladně s Radcliffem bavil. Říkal, že od určitého bodu se člověk přestává bát a přemýšlet o blbostech, jelikož je to energeticky nehospodárné; namísto toho funguje jako dobře namazaný stroj a jde si za svým. Těšil jsem se proto na podívanou, v níž bude dobře podaná vůle přežít a hlavní hrdina se v jeden moment promění v adrenalinem přetékající tank, který se nebude ohlížet nalevo napravo a prostě pošlape kupředu. To je totiž zřejmě nejsilnější motiv, jaký z toho šel vytřískat. Výsledek je ovšem odlišný a nabízí poměrně rutinní survival, který jsme od dob Trosečníka viděli už několikrát a obvykle lépe.

Pokud jste tedy nějaké zpracování podobného tématu zkoukli, zřejmě vás toho moc nepřekvapí. Radcliffe čelí hladu, nebezpečným zvířatům (kterých nakonec není zase tolik), halucinacím či záludné floře. Jednotlivé problémy však nejsou ani originální, ani dostatečně syrově podané, aby zanechaly hlubší stopu. A to i navzdory tomu, že Radcliffe během natáčení zhubl sedm kilo a v klíčových momentech vypadal opravdu zuboženě; nelze mu tedy upřít ochotu pro roli hodně obětovat. No jo, ale občas ani to k něčemu dechberoucímu prostě nestačí.