O Švýcarákovi jste možná slyšeli, protože v něm hraje hnijící a prdící Harry Potter. Obsazení Daniela Radcliffa do zcela zásadní role je ovšem jediným marketingovým tahákem snímku, na který vás nic - včetně celkem popisných trailerů - nepřipraví. A protože Dannyho parťáci za kamerou a psacím strojem - Daniel Scheinert a Dan Kwan - jsou spíš klipaři než zadumaní studenti FAMU, budí Švýcarák v divácích dost rozporuplné pocity. Je audiovizuálně vycíděný, ale jeho myšlenky a především jejich koncovky nemají onu typickou festivalovou syrovost nebo osudovost. Na to je Švýcarák příliš hravý a bizarní.

Všechno to začíná na pustém ostrově, kde si Hank (Paul Dano) právě promítá svůj život před očima než se definitivně oběsí, protože pomoc a ne a ne přijet. A pak ho uvidí - teda vlastně ji... mrtvolu, kterou vyplavilo moře nebo se snesla shůry jako deus ex machina. Prdící tlející mrtvolu, která Hanka donutí odložit svou sebevraždu. Prvních deset minut filmu, zakončených surfem na flatulentním Harry Potterovi je jako bizarní střípek z nějaké komediální mozaiky, která se tedy rozjíždí ukrutným způsobem. Jenže pak Hank z mrtvoly spadne a probudí se vedle ní na jiné, tentokrát už větší pevnině. A tak začíná netradiční bromance, sílící s každou minutou, protože Manny (tak si Hank bezejmennou mrtvolu pojmenuje) začne kromě prdění také mluvit, chrlit pitnou vodu a vůbec po vzoru švýcarského nože poskytovat samé užitečné funkce. Je to ale hlavně dar řeči, který oba hrdiny v liduprázdné krajině sbližuje.

Hank je totiž nešťastně zaláskovaný a má pocit, že jeho život beztak směřoval nikam - proto mu netrvalo tak dlouho, než se po ztroskotání na pustém ostrově rozhodl oběsit. Manny, jehož vlastní paměť už neexistuje a na svět, do něhož se vrátil, nahlíží dětsky bezelstnýma očima, je proto ideální vrba. Hank ho po cestě učí základy sociálních návyků a interakcí, což je prezentováno úžasnými kolážemi, v nichž dvojice zažívá různá dobrodružství v narychlo, leč komplexně sestavených kulisách z větví a listí. Dojde i na randění, kam se naplno promítne Hankova zaláskovanost k femme fatale z jeho mobilu, stalkované krásce (Mary Elizabeth Winstead má na tyhle role patent). Scéna se šmírováním v autobuse je pomyslným vrcholem filmu. Ne že by to po ní už negradovalo, ale Hankův a Mannyho vztah se tu definitivně láme.

Manny je totiž jako dítě, které neustále chrlí otázky, přičemž po seznámení s tajemnou kráskou - prostřednictvím vyprávění a obrázků v mobilu - začnou být některé dotazy nepříjemné. Tenzi sice přeruší zvědavý medvěd, jehož útok si v ničem nezadá s DiCapriovým duelem v Revenantovi, ale doposud hravý komediální tón nabere naléhavější odstíny, se kterými jako by si Danielové za kamerou v samotném závěru nevěděli rady.

Rozuzlení lze však vnímat mnoha směry, protože je vlastně logickým vyústěním některých šílených nápadů, které zjevně nikdo nefiltroval a je to jedině dobře. Někomu možná přijde neustále prdění přes čáru, případně ohrne nos nad občasnou erekcí (ovšem velmi užitečnou!), ale ono to do sebe vlastně všechno zapadá, tenhle svět stojí na svých vlastních pravidlech, k čemuž skvěle pomáhá odlidštěná kulisa lesa - další postavy potká naše dvojice až v úplném závěru a právě křečovitá interakce s oním světem - tak moc odlišná očima Hanka a očima Mannyho - je vlastně jedinou možnou koncovkou. A skvěle jí ustojí jak Daniel Radcliffe, kterému prázdnou, bezelstnou duši bez problémů věříte, tak Paul Dano, jenž supluje hlavního hrdinu a vypravěče v jedné osobě a dovede být výřečný i zadumaný zároveň.

Místy mi svou divokostí a zbrklou touhou vypustit na diváka všechny myšlenkové pochody snímek připomínal Věčný svit neposkvrněné mysli. Jenže zatímco Gondryho a Kaufmanův husarský kousek obstojí i po letech, Švýcarák je spíš hříčkou, která vyniká tady a teď. A na tom není nic špatného, protože Danielové to mají skutečně dobře rozjeté a určitě budou autorsky růst s každým dalším projektem. Švýcarák je přesně ten mimózní film, co vás - ať už ho vidíte na fesťáku nebo v multiplexu - má obdařit pocitem, že s kinematografií je všechno v pořádku, když mohou vznikat takovéhle fantasmagorie. A je jedno, jestli v nich běhá nezničitelný Jason Statham, snímaný ruční kamerou dvěma borci na kvalitních drogách, bezejmenný ruský kaskadér ověšený gopročky, nebo Paul Dano s mrtvým Potterem na zádech.