Uteklo dalších pár let a komerční králové z Illumination servírují třetí část ságy o (bývalém) padouchovi jménem Gru. Z obou regulérních dílů (a především loňského spin-offu Mimoni) byly drtivé kasovní trháky, a tak jsou u trojky očekávání velmi vysoko. Tahle série nikoho z nás z hlediska kvality kdovíjak neučarovala a po zmíněném žlutém útoku na divácký vkus už i Mr. Hlad rezignoval a přenechal nové dobrodružství pisklavých kindervajíček hopsajících okolo nosatého dobráka mně. Tímto bych mu proto chtěl pogratulovat k moudrému rozhodnutí tenhle film nevidět.

Na konci dvojky se Gru dal dohromady s Lucy a společně pracují jako agenti pro antipadoušskou organizaci. Což je samo o sobě docela nuda, protože ve chvíli, kdy se z Grua stal dobrák, přestal být v podstatě jakkoli zajímavý. Příběh tohohle dílu se motá kolem nového superzloducha, kterým je Balthazar Bratt, zapomenutá dětská hvězda, která se chce pomstít Hollywoodu za napáchané křivdy. Čemuž chce Gru s celou rodinou samozřejmě zabránit, tentokrát i s částečnou pomocí svého nečekaně objeveného bratra Drua a navzdory armádě mimoňů, kterým je to dobračení už docela proti srsti. Mno, tohle co do originality příběhu na veledílo nevypadá.

Téměř totožný tvůrčí tým se nepouští do žádných rebelií vůči dosud fungujícímu koktejlu a servíruje potřetí (respektive počtvrté) v zásadě totéž. Vzhledem k množství vedlejších postav je však příběh až příliš rozmělněný, každá figurka totiž dostane na svoji linku moc málo prostoru. A tak má Gru mindráky z vlasů svého bratra Drua, Lucy se snaží být dobrou matkou, malá Agnes chce najít živého jednorožce a vzbouření mimoni se vydávají na odyseu za znovunalezením vlastní podstaty. Na ploše devadesáti minut však není dost času na to, aby cokoli z toho bylo zajímavé o něco víc než vůbec.

Jedinou slušně vykreslenou a zábavnou postavou je tak hlavní záporák, jehož narážky na osmdesátky sice dětská cílovka nemůže chápat, ale aspoň dospělí se nad natupírovanými vlasy, disco hity z kazeťáku a jacksonovskými tanečními kreacemi můžou pousmát. Jenže i tenhle motiv nepůsobí zrovna originálně, zvlášť když jsme si parodování osmdesátek v poslední době užili až až (Strážci Galaxie 2, Pobřežní hlídka). Když doplním, že humor je taky velmi rutinní, tak je zřejmé, že pro dospělého diváka neexistuje jediný důvod, proč tenhle nový kousek vidět. Počkat, jeden vlastně ano – pokud máte děti, budete je na to muset vzít. Mimoňská aura je holt příliš silná na to, aby tenhle veskrze průměrný animák nedotáhla k několika stovkám milionů a povinnému zhlédnutí všemi caparty, kteří nechtějí být totálně out.