Eddie Redmayne je jednou z největších hereckých komet posledních let. Loni si dokonce odnesl Oscara za hlavní roli v Teorii všeho, kde ztvárnil tragický a dojemný příběh Stephena Hawkinga. A v podstatě stejným stylem hraje i Einara Wegenera, jednoho z nejlepších dánských malířů začátku 20. století. Ten totiž, stejně jako Hawking, čelí postupné proměně své mysli i těla – tentokrát se však jedná o průkopníka změny pohlaví. Einar, na vrcholu profesní dráhy a ve spokojeném manželství s krásnou Gerdou, si totiž začne uvědomovat, že se podezřele dobře cítí v ženských šatech.

Scénář vychází z knihy Davida Ebershoffa, která před patnácti lety představila Einarův příběh široké veřejnosti. Některá témata či historická fakta byla v knize (a následně i ve filmu) vynechána či změněna, ovšem základní reálie prvního muže, z něhož se postupně stává žena, jsou pravdivé. Režie se ujal Tom Hooper, jenž už doma také jednu zlatou sošku má, a to za režii chváleného historického dramatu Králova řeč, které se pyšnilo špičkovým audiovizuálním zpracováním a propracovanými kostýmy a maskami.

Pokud se vám líbily oba zmíněné filmy (tedy Teorie všeho a Králova řeč), budete nadšeni i tady. A naopak. Filmu dominuje Hooperova sebejistá, historicky věrná a trochu odtažitá režie stejně jako Redmaynův výkon v hlavní roli, který už z principu musí být výrazný. Spousta make-upu a snaha o uchopení ženských pohybů a mimiky k neobyčejnému výkonu stačí. Fanynky se dočkají i skoro kompletního full frontalu, takže pokud je vám Redmaynův ksichtík protivný, budete trpět. Tímhle vším zůstává trochu upozaděna Alicia Vikander v roli jeho manželky Gerdy. Ta je totiž skutečně skvělá i bez dalších berliček a její vnitřní souboj, jak přistoupit k manželově proměně, je velmi uvěřitelný.

I když se jedná o příběh podle skutečných událostí, scénář je bohužel zoufale nepřekvapivý a tuto nezvyklou proměnu podává přesně tak, jak byste čekali – tedy s pochybami Einara, rozpolceností Gerdy a nepochopením okolí. Z filmu je navíc silně cítit akademičnost a rutina, která loni tak zafungovala u Teorie všeho. A podle vyhlášených nominací byl účel splněn. Čtyři zásahy včetně dvou hereckých, to není špatná bilance. Jen ale otázkou, kdy se tenhle přístup začne zajídat divákům.