John Travolta (s efektním sestřihem v horní i spodní polovině hlavy) hláškuje, máchá končetinami, střílí a protivníci efektně padají na zem, občas dokonce zpomaleně. Stačí nám to dneska ke štěstí? Luc Besson a Pierre Morel si myslí, že ano. Což o to, oni nejsou daleko od pravdy. Jejich předchozí spolupráce vykvetla ve stylovou akční rychlovku, která napříč generacemi připomněla, že Liam Neeson nemusí hrát jenom charakterní otce zamilovaných capartů v romantických komediích. Jenže dneska se tu zkrátka šilo moc horkou jehlou a tak zase jednou platí, že do jedné řeky nevstoupíš dvakrát zcela automaticky.

Jedno zlaté hollywoodské přísloví praví, že skromný rozpočet je otcem myšlenky. Čti mezi řádky – filmař s malým rozpočtem se snaží mnohem víc, než ten samý filmař s rozpočtem dvojnásobným. Zatímco 96 hodin se za pár šupů a se zcela prostou premisou spolehlo na efektní přímočarost, Morelův poslední flák za dvakrát tak velkou sumu se snaží přinést do téhle jednoduché hry velké scenáristické ambice, ale přitom zachovat lehkost a vtipnost, která plyne ze situací „John Travolta střílí do lidí a divoce se u toho směje“.

Nejde to tak snadno. Nálada filmu osciluje z obyčejné komedie do neidentifikovatelného slepence událostí, který jako celek nemá pražádný vývoj a prakticky všechny situace vyžadují k posunu ději nějakou formu náhody. Příběh jako takový neexistuje (cíl filmu vůbec není vysloven!), existují jen dílčí momenty, kterými postavy proplouvají bez širšího povědomí o tom, co se stalo ve scéně minulé. A až vůbec neplánují, co se stane v té další.

Zkrátka a dobře – bez nadsázky tu všichni jenom pobíhají, pokřikují a pošklebují se, pak přijde naprosto mimózní zvrat a je konec. S tou fází pobíhání se dá celkem snesitelně vydržet. Akční momenty má Morel pořád docela v ruce, a kdyby jich bylo o trochu víc a byly o dost lépe sestříhané, dokázalo by Bez soucitu zcela jistě zapadnout do té tupě zábavné škatulky, kde se válí například první Kurýr. John Travolta má obrovský potenciál (Johnathan Rhys Meyers se filmem prokouká a většinu času k tomu ještě nese obrovskou vázu – wtf?) a mohl z něj být totální cool hitman pro letošní sezónu. Jestli z Bez soucitu utkví něco v hlavě déle než dvě minuty, je to právě on.

S tím mimózním zvratem a koncem je to ale horší. Ten vám totiž bolestivě připomene, jak bezradně se scénář motal kolem řady motivů, z nichž ani jeden nedokázal pořádně rozvinout a jak obrovsky promarněný potenciál mělo duo postav, kterým někdo skrze sérii prostých dialogů a vyloženě debilních (pardon) situací ukradl všechno charisma. Přitom je od začátku patrné (a visí to už v trailerech!), že tahle dvojka mezi sebou mohla mít takovou dávku buddy-chemie, že by z toho zmodrali závistí i Mizerové Michaela Baye.

Bohužel pro všechny, i akční film musí být v jistém směru sofistikovaný – ať už to znamená vychytrale jednoduchý a vědomý si své hlouposti, nebo opravdu vrstevnatý a ambiciózní. Bez soucitu chtělo být tím druhým, ale nevědomky skončilo jako to první. Slovo „nevědomky“ je klíčové a definuje strohý fakt, že tenhle film prostě není až tak zábavný, jak jeho koncept předesílal, a Morel měl tentokrát strávit mnohem víc času přemýšlením, než se nadšenecky vrhnul za kameru točit střílejícího Johna Travoltu.

Když byl Luc Besson nedávno v Cannes dotázán, podle jakého mustru vymýšlí a produkuje filmy, odpověděl, že si prostě položí otázku: Dal bych za takový film 8 euro? Svědčí to o tom, že současný Luc Besson v pozici producenta je extrémně nenáročný divák, kterého byste neměli podporovat. Za své peníze si tentokrát zasloužíte víc.