Chvilku jsem opravdu váhal, proč nemáme na MZ recenzi na velmi povedenou jedničku Ztracené kulky, než mi došlo, že jsme se nad ní s Hladem “rozplývali” jen v MZ Live. A to rozplývání je spíš nad malým nenápadným béčkem, co ve Francii upekli z oblíbených surovin, a pak nenápadně odhodili na Netflix. Lino, neustále zachmuřený automechanik, kterého policejní šéf vytáhne z lochu a dá mu druhou šanci, aby ho následně poslali na onen svět prohnilí kolegové z vlastní jednotky a zkusili to na Lina hodit. Jednoduchá zápletka jedničky s jasným cílem pomstít svého mentora a dostat se z průšvihu s pomocí rozstříleného Renaultu 21 a vlastních pěstí. 

Ztracená kulka byla nečekaným hitem a solidním řemeslem, které bez váhání doporučím komukoliv, ačkoliv bych ani při vší radosti z podobných béček nemohl dát víc než smířených sedm. Lino totiž zrovna charismatem neoplývá a skrz svůj plnovous moc hlášek a charakterotvorných proslovů netrousí. V tom připomíná videoherní postavu, do níž si hráč vkládá sama sebe. Těch paralel je víc, protože ačkoliv Lino dostává neustále čočku, vždycky znovu vstane a rockyovsky všechny rozmlátí na kousíčky. A to vás bude bavit, stejně jako nečekaně brutální fatality a starý francouzský sedan vybavený háky, co rozpářou okolní auta jako plechovky sardinek.

Dvojka začíná doslova deset minut po jedničce a do jisté míry resetuje veškerý postup. Tak trochu jako když v té videohře umřete a musíte hrát od začátku. Lino naštěstí leveloval minimálně co se týče auta, starý dobrý Renault má nový nátěr a háky, do kterých jde elektřina, takže kromě rozpárání lze vyhazovat auta deset metrů do vzduchu jako v Transformerech. V ukázkách to vypadá skvěle, ale ve filmu takhle atrakce zabírá cca jen minutu. Celá Ztracená kulka 2 působí jako druhá epizoda první sezóny skvělého seriálu. Někdo to přirovná ke Kobře 11 a nebude daleko od pravdy, protože zamotanost zápletky tu skutečně evokuje televizní procedurálky, co občas jen zbytečně plní stopáž. Lino si jde dál za svým, umí zmlátit celou policejní jednotku, vymlátit celý regiment stíhacích aut, ale všechno to působí hrozně stejně, jako kdyby tvůrcům po jedničce přiklepli další dva filmy a oni nevěděli, co s tím prostředním dělat.

Chybí tu jasně definovaní záporáci a Lino postrádá drajv, což všemu solidnímu řemeslu kolem bezesporu ubližuje. Jsou tu fajn bitky? Ano. Skvělé honičky? Určitě! I na ty fatality znovu dojde a stopáž je příjemná (stominutová). Celé je to ale podezřele odfláknuté - tam kde by se mohla rýsovat bromance, je vše zahrané do autu. Majestátně vypadající policajt ze speciálních jednotek, s nímž by mohl mít Lino nějaký ten boss fight, je prostě jen další maso do mlejnku, a charismatická policajtka sice v závěru dostane víc prostoru, ale stejně v důsledku budí dojem, že scenáristé nevědí, co s ní dělat. 

Dost možná někdo na papír jen ve spěchu napsal “tady bude bitka v bytě, tady bude bitka na stanici, tady bude honička skrz Paříž, a sem dáme naháněčku na farmě”. Snímek není ničím jiným než snůškou velmi povedených akčních scén, pospojovaných velmi nepřesvědčivou detektivkou. My samozřejmě víme, že Lino dosáhne svého, takže všem těm prázdným dialogům a zbytečným konspiračním veletočům nevěnujeme pozornost, ale potlačení logiky odtud potud, dámy a pánové. Navíc na to, aby se Ztracená kulka proměnila ve francouzské Rychle a zběsile, kde fyzikální i jiné zákony dostávají na frak, je ještě příliš brzy. To, co bylo v jedničce sympatickou gritty detektivkou, jednoduchou, ale přímočarou, se ve druhém díle zvrhlo v pouhé přešlapování a utrácení peněz.

Přehrajte si trailer Snad trojka tohle zaváhání napraví. Dvojka rozhodně není ztrátou času, ale působí uspěchaně a vlastně i trochu zbytečně. Ne, že by snad měla nějakou přehnaně velkou konkurenci, i proto nad ní smířeně pokyvuji a klidně ji dopoučím staromilcům, co se slzou v oku vzpomínají na éru devadesátkových akčňáků. Je fakt, že většina těch francouzských a koprodukčních trháků (Taxi, 96 hodin, Kurýr) nedokázala ve dvojkách navázat na kouzlo originálu, ale tady jde spíš o to, že stejný štáb najednou dostal kufřík plný peněz, aniž by měl nápad na pokračování. A tak prostě natočil “víc toho samého” v žánru, kde by to ještě před pár dekádami prošlo bez povšimnutí. Dneska asi už chceme trochu víc. To ale neznamená, že přestaneme doufat. Nenechte se tím hodnocením zmást, na trojku se vlastně dost těším, protože přinejhorším bude zase “stejná”. A to si přes všechny výhrady nechám líbit.