Každý správné drama o americké rodině, která žije v poklidu a tváří se harmonicky a pak se NĚCO stane, se dá úplně krásně shrnout do pěti ucelených dějství. A protože trailery obvykle kopírují linie filmu, dá se tohle pravidlo zestručnit i na ně. Nuže, pojďme na to:
Dějství č. 1: Exkurze do harmonického rodinného kruhu, kde všechno funguje, jak má. Všimněte si povinné výroby fota plného hlav rozpůlených sýrem a záběr, který v encyklopedii filmu najdete pod heslem „starostlivá matka se opírá o futro v kuchyni a zálibně hledí na své potomky“.
Dějství č. 2: Na scénu přichází „big black guy“ s výrazem nakopnutého baseta a povrchní společnost překvapivě neprohlédne jeho pravé duševní hodnoty. Je tedy potřeba, aby se skamarádil s malým bílým hochem a mohlo dojít na interakci s hlavní hrdinkou, protože to je – čirou náhodou – její syn. Následuje fáze „ty nemáš kde bydlet, ale to je v pořádku, pojď hajat k nám, protože pro mě je úplně normální vodit si domů dvoumetrové černochy a moje rodina s tím jistě bude souhlasit“.
Dějství č. 3: Rodina s tím opravdu souhlasí (i když se chvíli cuká)! Ale hoch je neposeda a velkorysého pohostinství si neváží a protože má toulavé boty, uteče do místního bufetu. Než ho odhodlaná matka najde, začne o něm mluvit jako o synovi před gangstery mastícími u zahradního stolku žolíky. Pročež poučení pro dnešní den zní: Nikdy nevyjebávejte s odhodlanou matkou!
Dějství č. 4: Pracovní název „dej si vostrejch pět s Kathy Bates“. Jak černoch slíbil, tak také udělal. Už nebude zlobit a matka se nemusí strachovat o jeho další uličnicko-výletnické eskapády. Rodina je opět v harmonickém souznění a velký dvoumetrový černoch dokonce začne hrát fotbal. Máma ho tam přede všemi začne poučovat (ochraňuj rodinu), což se v ghettu rovná totálnímu zesměšnění, ale v rodinných dramatech je to normální.
Dějství č. 5: „Kdopak je ten krásný dvoumetrový černoch a jak to, že jsme si ho předtím nevšímaly, holky?“ Aneb jak se z losera stala hvězda a konečně dostala svůj první zpomalený záběr ve filmu a možnost okukovat mámě nohy, přestože ona si myslí, že naslouchá jejímu procítěnému přednesu (třetí típnutý obrázek je vskutku disturbing, ve vteřinové verzi na vás čeká v čase 2:11). Pak už zbývá jen zatleskat a vyzdvihnout k výšinám vítězný pohár, protože přijetí do rodiny rovná se i zvýšení výkonu ve fyzicky náročných sportech.
Ano, je to krásné a hladí to u srdíčka. Prsty do krku a pochodem vchod! (3* čistě proto, že je to řemeslně v pořádku a líp to zřejmě udělat nešlo. Jinak to jde se Sandrou z táááákhle prudkého kopce :-)
