Je až s podivem, jak tenhle biják funguje a emocionálně angažuje, ač vás při sledování co chvíli zaplaví dèja vu. Pokud vás svět filmu drží za pačesy déle než jednu letní sezónu, máte nakoukáno a nebo sotva zaschlá barva v občance prozrazuje, že je vám stále –náct, s variací na Erikův příběh přijdete do kontaktu co chvíli. Americká studia i evropské produkce se totiž snaží, aby bylo stále z čeho vybírat. Ve specifickém subžánru filmů o dospívání se sice mění prostředí, pohlaví hrdinů, doba a v závislosti na ní hudební podkres, ale základní půdorys vývoje postav a směřování zůstávají vesměs stejné. Ne že by to vadilo. Jde o to nezahodit životní šanci, přijmout svou jedinečnost se vším co to znamená, překonat trauma, jež brání prožívat plnost, ustát nutný konflikt s okolím, najít lásku, poznat ty „správné hodnoty“. Nejlépe pak všechno dohromady. Seznam proměnných by mohl pokračovat minimálně další dva řádky.

„Zlo“ jako by švédští tvůrci generovali vylučovací metodou z 36 základních dramatických situací. Zdánlivě negativní tón tohoto VIM hned zmírním tím, že vyloučili ty nesprávné a nefunkční a díky skvělému obsazení, jednoduchým kulisám a koňské dávce fyzična vytvořili drama, jemuž nálepka oscarový film (pokud jím rozumíme míru divácké vstřícnosti a srozumitelnosti) sluší jako málokterému.

Zpočátku nesympatický Erik si vás brzy získá a spolu s ním se vydáte do sedmi kruhů školního pekla, kde se za neposlušnost platí samotou a ponížením, jež z výchovné lekce rákoskou v kruhu rodinném dělá neškodné škádlení stéblem trávy. Nejpozději od prvního konfliktu se svérázným školním řádem - a že přijde brzo, protože někdejší vyvrhel ze světa spořádaných občanů jde do všeho po hlavě - začne fungovat jako účinné projekční plátno. Ne, na základce vás spolužáci nutně nemuseli přivazovat k topení, abyste mu rozuměli. Stačí, že jste nechtěli výt se smečkou nebo jen někomu nepadli do oka. Ulicí otlučený rváč Erik není z těch, kdo by kalkuloval, zvažoval pro a proti, utápěl se v nerozhodnosti. Musí si vyvzdorovat respekt. Musí jednat. A tak jedná. Pudově, fatálně, navzdory. Kdo si zaslouží ránu, koupí ji. Když rána přijde, vystaví se jí. Podtrženo, sečteno tahle jednoduchá matematika nakonec vede k tomu, že krystalicky jednoduchému ba ryzímu příběhu nasypete víc než jiným ze stejného ranku.

Zlo mezi námi není film, který by vás nutil přemýšlet. Vlastně ani není o čem. Rozhodně však budete prožívat. Zoufalství, bezpráví, samotu vyvržence, probouzení i bolest lásky, radost z malých vítězství a (ne)samozřejmých věcí. A s takovouhle emocionální náloží nakonec Zlu mezi námi odpustíte cokoliv. Håfstömovi minimálně jeho další filmy.