Není remake jako remake. Osmdesátková verze legendární Zjizvené tváře přišla právě včas a v ideálním tvůrčím setupu, aby film obstál i tváří v tvář klasice Howarda Hawkse z roku 1932. Gangsterský základní kámen, černobílý a vzniklý zkraje existence zvukového filmu, pochopitelně nemohl bavit navěky, jeho příběhový rámec je ale věčný jako lidstvo samo. Jeho platnost je univerzální.

I Zjizvená tvář z roku 1983 je příběhem vzletu a pádu. Padouch se ale tentokrát jmenuje Tony Montana a na rozdíl od legendárního Al Capona netěží z pašování chlastu za prohibice, ale z prodeje a distribuce drog. A z absolutní bezohlednosti, s jakou si klestí cestu z uprchlického tábora vstříc společenskému výsluní.

Mladý scenárista Oliver Stone provedl update klasické látky naprosto geniálně. Zasadil ho i do nového historického kontextu a promítl do něj odlifrování víc jak sto tisíc kubánských migrantů do Ameriky, s nemalým procentem kriminálníků ve svých řadách. A samozřejmě i nové společenské pořádky, v nichž může s kvérem machrovat každý druhý floutek z diskotéky, gangsterská elita se rekrutuje z pobudů i bezskrupulózních náplav a obchod s bílým práškem se stal jedním z nejvýraznějších příznaků „krás“ globalizace. 

Stone pojal novou Zjizvenou tvář jako monumentální kriminální fresku. Tříhodinové epické vyprávění se odpíchne od tvrdé reality uprchlického tábora, pokračuje přes pouliční šarvátky a po vzhůru mířící křivce gangsterského vzestupu sleduje Tonyho na cestě na zločinecký trůn. Zjizvená tvář je fascinující dekonstrukcí amerického snu, v níž Stone prokázal nejen svůj vypravěčský talent, ale (ještě před kariérou zasloužilého oscarového autora) i cit pro vylíčení americké reality bez příkras a zjemnění. Cesta neotesaného kubánského burana na vrchol je svou razancí návyková a v jádru silně nadčasově reflektuje nástrahy dravého kapitalismu, když do něj vstoupí živel bez morálních zábran.

Zásadní je pochopitelně i De Palmovo režijní uchopení, které je prostě fenomenální. Zjizvená tvář je neskutečně rozmáchlou podívanou, kterou De Palma šperkuje vtahujícími i velkolepými kamerovými jízdami, díky nimž snadno propadnete pocitu, že sledujete komplexní fresku o prorostlosti zločinu do americké společnosti.

De Palmův cit pro velkorysé tahy kamerou jsou už tady na jednom z vrcholů, díky čemuž Zjizvená tvář funguje jako tříhodinový kriminální opus s maximálními produkčními možnostmi. I když za připravovanou novou verzí budou stát jako scenáristé/producenti bratři Coenové a režírovat bude šikovný Luca Guadagnino (Dej mi své jméno), těžko si představit, že by se jim mohl povést takový rozmach.

De Palma má nejen velkou empatii vůči svým ambivalentním, nebo rovnou pokleslým postavám, ale i maximální péči o emocionální vyznění všech jejich prubířských scén: Entrée s motorovou pilou šokuje svou násilností, kokainová mánie neústupností, s jakou se i dlouhé minuty plahočíme po drogovém dně, obě dvě katarze skoro-incestního vztahu mezi Tonym a jeho půvabnou sestřičkou fascinují svou krvavou radikalitou.

Zjizvená tvář je film o posedlosti - po moci, společenském postavení, penězích i všech výdobytcích z toho vyplývajících, vtělených nejen do honosných vil a naleštěných kár, ale i do půvabné Michelle Pfeiffer, která je sexy femme fatale i jako vyžilá feťácká troska. Tou pravou jízdou do temnoty je ale Tonyho drogový sešup do asociální psychedelie bez jakýchkoliv zábran, kde se může naplno vyřádit Al Pacino.

Pacino tu jako jeden ze dvou největších herců všech dob vystřihl neskutečnou kreaci, vrcholící v sociopatických monolozích v restauraci, ve vířivce i tváří v tvář ozbrojené přesile. De Palma v nich nechal Pacina naplno vyhrávat před kamerou bez výrazných střihů a je to velmi působivá, svou démoničností neskutečně mrazivá podívaná, v níž navíc Tony Montana dokáže díky svým nulovým zábranám trefovat spoustu témat - od přebujelých eg se zlatými kreditkami a kokešem po kapsách, až po pokrytectví společnosti orientované na výkon a obrazy úspěchu. 

Zjizvená tvář není tak podmanivě elegantní a zároveň procítěná jako Carlitova cesta, je to ale těžkotonážní kriminální epopej, která se stala jedním z žánrových pilířů a díky své nelítostnosti a nekompromisnosti i ikonickým gengsterským milníkem. Jeho možné amorální čtení ostatně způsobilo, že se Zjizvená tvář proměnila v bibli všech sígrů, pouličních gangů i devadesátkových rapperů, a to i naproti tomu, že na Tonyho Montanu nečeká ani šťastný důchod, ani nebe.

Na vás ale nebe čeká - a díky Netflixu je daleko jen na jedno kliknutí. Jeho akční vrchol, který musel De Palma jako obvykle spáchat v tradici Sergeje Ejzenštejna na schodech, vás stihne rozšmelcovat dřív než stihneš říct „Say Hello to My Little Friend!“.