Těžko říci, jestli se německé kinematografii podařilo překonat všeobecnou krizi evropského filmu a nebo se k nám dostává jen samá smetana. Německé filmy, jež k nám v posledních měsících a letech dorazily, jsou totiž mnohem lepší, než by člověk od země, která nám nadělila dva nosáče, čekal. Na samotném snímku Životy těch druhých je překvapivé, jak jistě po režijní stránce působí - a to je prosím Donnersmarck ve světě režie naprostým novicem a filmový scénář vznikl jako jeho školní projekt. Ne nepodstatná je také skutečnost, že patří ke generaci tvůrců, kteří si zobrazovanou dobu mohou jen sotva pamatovat. Donnersmarck se v kritice režimu vydává zcela jinou cestou než smířlivá komedie Good Bye, Lenin!, vezoucí se na vlně „ostalgie,“ a s výmluvnou ironií zobrazuje úděsnou umakartovou šedivost života v „nejlepším společenském uspořádání na světě.“ Jeho drama s lehce melodramatickými prvky ukazuje těm, kteří se narodili "poté," na jaké bázi fungoval běžný život v totalitě. Ten byl tmelen nejen pilnou prací dělnictva a rolnictva, ale také strachem, oportunismem a většinovou neochotu se angažovat. Velkým bratrům hrála do karet i podezíravost: nikdo si totiž před nikým nemohl být stoprocentně jistý, že privátní informace neskončí i v jiném uchu. To zdánlivě nejochotnější mohlo být zároveň uchem agenta. Ostatně tak tomu bylo i v případě herce Ulricha Müheho, na kterého donášela jeho vlastní manželka, a který později přijal roli přesně opačnou.

Na jedenáct německých filmových cen nominované Životy těch druhých má tak svůj význam nejen po stránce umělecké, ale i společenské a politické. Praktiky „dederónské“ tajné služby STASI se totiž na plátna kin dostávají vůbec poprvé. Mladému tvůrci se tu podařilo zkombinovat napínavou podívanou s mimořádně autentickými prvky, jež občas nemají daleko k dokumentu. Pamětníci si jistě vzpomenou, že takhle mrtvolně a umolousaně to před rokem 1989 vypadalo i u nás. Donnersmarck ukazuje nejen to, jak měla Strana spadeno na rozvraceče režimu, ale nevyhýbá se ukázat ani různice, které mezi sebou měli samotní disidentni. Mnozí se totiž považovali za lepší a oddanější vyšším ideám. Škoda jen místy přílišné ukecanosti, nedotaženosti některých motivů (co Wiesler ze své práce vlastně bezprostředně má?) a zbytečného natahování. O dobrou půlhodinku kratší stopáž by film podstatně zhutnila. Každopádně good job. (7/10)

Disk je jakýchkoliv bonusů prostý. A zrovna tady bych si rád vyslechl alespoň komentář. Hymbajs!

Obraz: 1,85:1
Zvuk: Dolby Digital 5.1 – německy, Dolby Digital 5.1 - česky
Titulky: české
Cena: 399,-
K mání od: 11. 6. 2007