Já jsem chtěl. Fakt jsem hrozně moc chtěl, protože ta samotná zápletka je trošičku nosná. Čtyřicítka po nenadálém rozvodu, se dvěma dospívajícími dcerami, musí nainstalovat Tinder a vrhnout se do víru velkoměstského randění, lustrovaná sebevědomou kamarádkou, starostlivou maminkou, a samozřejmě i potomky. Všechny stavební kameny, které by z toho v anglosaské rom-com tradici udělaly snesitelnou stominutovku tam vlastně jsou. A přesto se to už v ukázce, řemeslně slušné, rozpadá jen na předvídatelné, leč nefunkční epizodky a skeče, v nichž herci jen stojí vedle sebe a deklamují bez stopového množství jakékoliv chemie, magie, nebo jak už tomu osobně říkáte. Prostě romantika bez romantiky, komedie bez humoru, odškrtneme si další políčko v distribučním kalendáři a alou do hajan. Jitka Rudolfová má za sebou slušnou pohádku Hodinářův učeň a knižní předlohu psala Bára Šťastná, která má těch vztahovek už pár napsaných, takže naděje umírá poslední, ale ve dvou minutách zatím není nic, kvůli čemu by doufal i ten největší optimista.