I když doménou Steva Carella jsou klasické komediální role, ať už jde o nepovedený propadák Božský Evan nebo připravované Dostaňte agenta Smarta, tenhle chlapík už několikrát dokázal, že cizí mu nejsou ani trochu vážnější polohy. A že si je dokáže i poměrně dobře vybírat. Malá miss Sunshine si nakonec odnesla dva Oscary a Dan in Real Life si vysloužil pověst jednoho z nejzajímavějších malých filmů loňského roku. A jako takový se logicky nedostal do našich kin (snad se brzy objeví na DVD).

Carell si tu zahrál průměrného čtyřicátníka, který se po smrti manželky stará o trojici dcer a snaží se vydělávat si tím, že v novinách radí lidem, jak si uspořádat život. Stejně jako každý rok se Dan i jeho dcery vydávají na obrovskou rodinnou sešlost na Rhode Island, kde v kruhu babiček, dědečku, strýců, bratrů, sester, neteří a ostatních rodinných příslušníku na chvilku všichni takříkajíc vypnou a baví se. Tentokrát je to ale trošku jiné. Dan se totiž hned druhý den v místním knihkupectví seznámil se sympatickou Marií. Oba dva si padli do noty a kdyby nebylo toho, že Marie má vážný vztah, mohlo to skončit ještě zajímavě. Pro Dana je tedy poměrně nemilé překvapení, když zjistí, že Marie je novou přítelkyní jeho mladšího bratra Mitche a že bude trávit příštích pár dní s rodinou. A ještě horší je, že vzájemné sympatie začínají přerůstat v něco víc.

V podobné situaci byl v životě snad každý. A to je fakt, ze kterého scénárista a režisér Peter Hedges vychází. Hedges si už na scénáristickém poli vydobyl poměrně stabilní pozici díky Jak na věc a prý velmi dobré Večeři s April (což byl i jeho režijní debut). Dan in Real Life je film, který by jednoduše mohl sklouznout ke klasickému dramatu nebo komedii, ale Hedges dokázal jako scénárista všechny ingredience smíchat tak, že má člověk pocit, že se opravdu kouká na film ze života. Dialogy nešustí papírem, vztahy v rodině nejsou ani idylické, ale ani zralé pro psychologa a všichni hrdinové působí tak trochu jako lidé, které znáte.

Hedgesovi se podařilo napsat zajímavé charaktery nejen hlavních hrdinů, ale i vedlejších postav. Nikdo tu není navíc, nikdo tu nechybí a celá velká rodina skutečně působí jako velká rodina a ne jako banda herců nahnaných na jedno místo. Všechno funguje jako dobře promazaný stroj. Hedges se navíc nesnaží za každou cenu diváka rozesmát, rozplakat nebo dojmout. Jen vypráví obyčejný příběh a nespoléhá při tom na podpásovky, jako je emocemi narvaná hudba a kýčovité západy slunce.

Dobrý scénář a skvěle napsané postavy by samozřejmě přišly vniveč, kdyby se před kamerou motali špatní herci. Naštěstí Dan in Real Life v tomhle šlape bez nejmenších problémů. Pokud znáte Steva Carella jen ze Zprávaře nebo ze Čtyřicetiletého panice, budete možná překvapení, jak široký je jeho herecký rejstřík. Jeho Dan působí jako životem už trochu unavený chlap, na kterého je toho malinko moc a když řeší problémy se svou dospívající dcerou, dělá to přesně tak, jako v životě. Prostě chlapík, který by klidně mohl bydlet dva baráky od vás. A i když dojde na fóry, Carell se stále drží v rovině sympaticky civilního herectví. Popravdě si nedokážu pro roli Dana představit vhodnějšího herce. Juliette Binoche odvedla svůj standard a chemie mezi ní a Carellem ve filmu funguje bez problémů. Poměrně příjemným překvapením je i výkon Danea Cooka, u něhož by člověk po jeho idiotských komediích rozhodně nečekal obyčejného sympaťáka.

Bohužel i Dan in Real Life má chyby a tou nejhorší je režie. Kde Hedges exceluje jako scénárista, tam je jako režisér maximálně průměrný. Film má několik slabých míst, která by si zasloužila trošku prostříhat a nebýt zajímavých hrdinů, asi by byl film občas nuda, ale co se Hedgesovi vůbec nepovedlo, byl konec. Je z něj cítit snaha člověka dojmout, ale objímání s dcerami a vykecávání se ze svých pocitů tu působí trošku jako pěst na oko. V závěru ztrácí Dan in Real Life hodně ze své civilnosti a působí poměrně křečovitě. Naštěstí to nikdy nedojde k bodu, kdy by chtěl člověk od filmu odejít, ale i tak je škoda, že Hedges nezůstal u scénáře a nepřenechal režii někomu zkušenějšímu (škoda, že neukecal k další spolupráci bratry Weitzovi).

Dan in Real Life je rozhodně velmi dobrý film a Peter Hedges se tu předvedl jako velmi zajímavý scénárista a já se přiznávám, že jeho další film budu vyhlížet velmi pečlivě. Hedges totiž umí napsat příběh, v němž jsou humor i vážné situace vyladěné přesně tak, jak by měly. Při sledování Dan in Real Life se sice nebudete smát ani dojímat, ale rozhodně vám u něj od začátku do konce bude velmi příjemně. Přesto však bohužel v hlavě bude stále vystrkovat růžky myšlenka, že to celé mohlo být ještě o něco lepší.

p.s.: Milovníci kvalitní české literatury by měli dávat při scéně v knihkupectví dobrý pozor.