Asi neexistuje rok, aby se na plátna kin, do televize či na stream nepodívala aspoň jedna adaptace hororového guru Stephena Kinga. A jak jste správně uhodli, ani letošek nebude výjimkou. I když však slavný spisovatel napsal na první pohled nekonečnou řadu bichlí, na některé z nich došlo u filmových producentů již podruhé. A to je případ i aktuální Žhářky. Ta se dočkala první předělávky pod českým názvem Ohnivé oči už v osmdesátých letech. Za moc ovšem tenkrát nestála, a tak zatímco nové verze Carrie a To se snažily navázat na zvučné jméno předloh, tady se spíš tvůrci snažili o reparát. Jenže i přes účast Zaca Efrona to až bolestivě nevyšlo.

Hlavní hrdinkou je desetiletá Charlie, jež má velmi zvláštní schopnost – dokáže totiž cokoliv zapálit. Zmatená dívka ovšem neumí svůj ohnivý „talent“ kontrolovat, často vybouchne kvůli rozčilení a její plameny s věkem nabírají na nebezpečné intenzitě. Rodiče, kteří také schovávají v rukávu nějaké ty schopnosti, se pak nemohou shodnout na tom, zda ji mají trénovat či by měla zůstat Charlie co nejvíce schovaná. Situace se však začne komplikovat ve chvíli, kdy jim začne jít po krku tajná vládní organizace a tajemný dlouhovlasý zabiják.

Snaha tvůrců je pak od prvních minut evidentní. Chtěli zkrátka natočit retro horor ve stylu osmdesátých let po vzoru Stranger Things, se špetkou Johna Carpentera a další tehdejších silných jmen. Což by samozřejmě bylo hezké, kdyby se nápadu chopil někdo, kdo na něj skutečně má. Ve Žhářce totiž nefunguje téměř nic a to z jednoduchého důvodu – ono zde totiž prakticky nic není. Scénář je tak prostý a pitomý, že by se zde režisér při nejlepší snaze neměl ani od čeho odpíchnout. Všechny linie či motivy jsou tu jen tak ledabyle nahozeny a vůbec nic zde není alespoň trochu rozpracováno. 

Záporačka z vládní agentury je prostě jednorozměrně zlá, tatínek Zac Efron tu svou dceru v podstatě nementoruje, jen mezi nimi probíhají velmi prázdné dialogy a vztahy zde vůbec nefungují. Což se projevuje zejména na prachbídném konci, kde spousta věcí ani nedává smysl. Celou dobu jsem měl pocit, že scenárista nevycházel z Kingova díla, ale spíš ze sotva stránkové čtenářské četby oné knížky a nějak zapomněl, že by v 90minutovém filmu mělo být i něco navíc. Výsledek je proto zkratkovitý, nedodělaný a zkrátka hloupý.

Na druhou stranu, ani režisér Keith Thomas se zde moc nepředvedl. Pokusy o napínavější či hororovější pasáže vyznívají v lepším případě průměrně a s atmosférou ani osmdesátkovými vlivy neumí moc pracovat. Vlastně jediný prvek, který dokáže vykouzlit feeling 80. let, je povedený soundtrack z dílny hollywoodské legendy Johna Carpentera, jenž se jako jeden z mála opravdu snaží. A je celkem paradox, že jednu z mála světlých stránek snímku má na starosti člověk, jehož tvorbou se autoři evidentně snaží napodobit. Ryan Kiera Armstrong je pak v hlavní roli snesitelnější, než bych čekal a Zac Efron je pořád za sympaťáka. Jen zde absolutně nemá co hrát a zase jednou utápí svůj talent v naprosto fádním a nudném snímku, který nemá diváka moc čím zaujmout.

Přehrajte si trailer Stejně jako první adaptace, i tentokrát je Žhářka jedním z těch kingovských kousků, jenž je odsouzen k co nejrychlejšímu zapomnění. Vlastně se ani nedivím, že film skončil zároveň se svou kinopremiérou v zámoří i na streamovací službě Peacock. Spíš se divím, že se vůbec dostal do kin. Jedná se totiž o levný a prázdný titul, co už v dnešní době nemá v multiplexech moc co dělat. Spíš funguje jako jasný důkaz o tom, že Zac Efron a jeho agent fakt nemají čuch na role. Ještě pár takových nezdarů a pokračování Muzikálu ze střední je fakt na světě.