Sledovat kariéru asijských akčních hvězd z Thajska nebo Indonésie je občas depresivní. Točí se v kruhu, ze kterého není úniku. Někteří se dočasně zblázní a odejdou na pár měsíců do džungle, jiným se povede odreagovat v přihrávacích roličkách na Západě, ale zlatý tiket ke globální slávě á la Jackie Chan, na ten už si většina musí nechat zajít chuť. Tony Jaa se teď sice prokopal několika hollywoodskými áčky, ale v roličkách tak bezvýznamných, že si ho stejně většina publika zaškatulkovala jako "Asiata, co kope proklatě vysoko". A s Iko Uwaisem to přinejlepším bude stejné, protože mainstream ještě není připravený na obsazování Asiatů do velkých rolí, bez ohledu na to, že Iko má herecký rejstřík přeci jenom širší než thajský mistr loktů a kolen. Zbývá tedy kultivace domácí filmové scény. A Zásah alias Headshot (český název je chytrou variací na distribuční název The Raid - Zátah) dokazuje, že to nebude nic snadného.

Zásah: FOTOGALERIE

Všechny figury na šachovnici přitom z dálky vypadají slibně. Chlápek se - po vzoru Stevena Seagala v Těžko ho zabít - probouzí po letech komatu v nemocnici, poté co ho s dírou v hlavě vyplavilo moře. Stejně jako Jason Bourne si nepamatuje, kdo vlastně je a sličná doktorka ho pojmenuje Ishmael, podle postavy ze Starce a moře. Zbytek už si možná domyslíte... ale spíš ne, protože Zásah má v kapse i pár nepříjemných překvapení. 

Hned v úvodní scéně uteče z vězení místní zločinecký kápo, takže není těžké předpovědět, že se cesty obou postav zkříží a dojde k několika odhalením. Nikdo od Zásahu nečeká složitý děj, takže skoro až překvapí chytrý podtext s dětskými vojáky, který nebudu dál rozebírat (je to jedna z mála věcí, které fungují). Problém je ale hlavně s dramaturgií a výstavbou celého příběhu - vedlejší postavy jsou promarněnou šancí, která bohužel zpětně vysvětluje celosvětový úspěch Zásahu. 

Gareth Evans totiž v jedničce servíroval jednoduchý příběh v primitivních kulisách, takže akční scény nebyly zastíněny nebo rovnou svázány dějem. Dvojka vykročila ambiciózně k žánrové fúzi a ustála to se ctí. To se ale povede jednomu akčnímu filmu za deset let! Zásah je oproti tomu typickou asijskou šlichtou, v níž se bez ladu a skladu míchá všechno se vším. Iko Uwais jako princ s jizvou na čele postupně propadá zoufalství, když čelí hříchům své minulosti. Všechno jeho tápání bychom asi odpustili, kdyby ho napsala zkušená ruka a podepřela ho špičkovou akcí. Iko však bohužel hraje prosťáčka, který se ostatními nechává mlátit (fyzicky) a zneužívat (duševně). 

Potenciálně silnou zápletku s dětskými vojáky rychle rozfoukají nepřesvědčivé vztahy mezi postavami. Režírující duo Timo & Kimo jsou mistry slepých uliček. Po rychlém rozjezdu rozetřou příběhové máslo na dvouhodinový chleba tak tence, že místo finální gradace dojde spíše k celkovému vyčerpání organismu. Přitom stačilo napsat a natočit přímočarou story o zradě a pomstě, ve které si lze hrát s řemeslem a nikoliv se zoufale snažit imitovat dějové prvky z jiných filmů. Neupírám indonéské kinematografii snahu vystoupit ze škatulky žánrových jednohubek, ale v tomhle případě platí, že pěst je pořád ještě o dost silnější než pero. 

A tím se konečně dostáváme k bitkám, které jsou definujícím prvkem filmu, ačkoliv jich zdaleka není tolik, kolik by si fandové přáli. Timo & Kimo se rozhodli šokovat svět brutalitou a natočili něco na způsob hororového torture porna v akčním žánru. Nemohu to přirovnat třeba k japonsko-hongkongské adaptaci mangy Story of Ricky, protože ta byla točená s nadsázkou a s vyloženě cheesy trikovými záběry. Tady jde o hostelovské násilí, kdy se lidem vyvrhávají střeva, mačety jim strouhají krční tepny a tyče jim vrtají do morku kostí. Je to čvachtavé, skřípavé a slabší povahy budou možná odvracet oči. Jenže je to samoúčelné a hodně rychle se to okouká. 

Divák otupí bohužel i směrem k hlavnímu hrdinovi, protože Ishmael - tajemný muž bez minulosti - se možná umí prát, ale nedává to moc najevo. Do většiny soubojů jde hlavou napřed a dostává obrovskou nakládačku. Tak trochu jako Rocky v první půlce všech svých zápasů. U Rockyho to ovšem byla strategie, díky níž unavil protivníka. Tady je unaven pouze divák, protože Ishmael dostává čočku, teče z něj krve jako z vola, ale on se pořád znovu a znovu zvedá, až najednou protivníky (obyčejné pěšáky) nějak udolá. Nikoliv fotogenickou technikou nebo skillem, ale prostě má kliku.

Tenhle scénář se bohužel opakuje i se stále silnějšími protivníky a vy přestanete doufat, že se Ishmael nějak zmátoří a vzpomene si, že byl kdysi superhrdinou. Dokonce i ve finálním souboji hraje Iko Uwais 90% času hadr na podlahu, a pak to prostě nějak dopadne. Rocky protivníka utahal, ale pak nasadil vítězné kombo. Tady se jenom čeká, až protivník a divák odpadnou. A je to škoda - kamera je sice zběsilá ruční práce jako u bourneovek, ale s dobrou choreografií a dramaturgií soubojů se dal Zásah zachránit - byla by z něj další asijská řežba, kterou možná prozíváte, ale zároveň v ní budou dvě, tři dobré bitky, o nichž můžete mluvit po celý zbytek roku. 

Přehrajte si trailer Ano, Zásah je pořád o fous lepší než libovolné americké akční béčko, co míří rovnou na DVD nebo Netflix. Ale opravdu jen pověstný fous, takže si dobře rozmyslete, kam investujete dvě hodiny svého života. Zamrzí to, protože Iko Uwais by na to měl herecky i fyzicky, ale je ubit tápajícím scénářem a líně nasnímanou akcí, která sama o sobě ubíjí diváka svojí rutinou. Není holt každý den posvícení, ale další Ikův film má stejného režiséra i půlku obsazení, takže pokud se tu někdo nechytne za nos, budeme svědky další rychle zhasínající akční komety. Nechce se mi čekat X let na dalšího Tonyho nebo Ika jen proto, že někdo plýtval jejich talentem. Jednoduchá žánrovka není urážka, je to umění jako každé jiné řemeslo. Jakmile ho někdo začne flákat nebo podceňovat jeho fanoušky, se zlou se potáže. Rád bych věřil, že Zásah je jen nepodařeným experimentem a nikoliv ulitým zápasem. Uvidíme, jak dopadne ta další "pecka" - The Night Comes for Us. Na rozdíl od Ishmaela se ale nenechám do hlavy mlátit donekonečna. Třikrát a dost!