V žáru vášně rozhodně nepatří mezi provařené thrillerové kousky. Větší pozornost mu je hlávně věnována při sestavování nejrůznějších výběrů žhavých erotických scén. V tomhle směru ale můžete být snímkem malinko zklamáni – protože ač film svým naturelem připomíná předchůdce Základního instinktu, v praxi jde o snímek vlastně docela cudný, sexuálně eruptivní jen v pár momentech a po stránce erotické pamětihodný snad pouze v jednom jediném. Ani v něm ale nejde o kdovíjakou divočinu, ale spíš o precizní režijní uchopení scény, ve které femme fatale Kathleen Turner vláká do svého klína hrdinu v podání Williama Hurta.

Je to zatraceně stylový moment, ve kterém je víc hormonálního napětí než v pornovideích Penthouseu a filmová řeč tak rafinovaná v užití zvuku, hereckého výraziva i barev (červená sukně v bílém domě), že to pozornějšího diváka prostě musí upozornit na výjimečný film.

Snímek režiséra Lawrence Kasdana (ukloňte se… tenhle chlapík piloval scénáře u Indyho i Star Wars) rozhodně má z čeho čerpat. Brzy totiž opustí půdorys tuctového osmdesátkového thrilleru a vybarví se jako velmi sofistikovaná variace na noirové pecky. Kasdan se odvážil navázat na všechny ty slavné černobílé kriminálky, konkrétně třeba Pojistku smrti Billyho Wildera ale i spoustu dalších, a rozhýbal další osudovou story o počestném, byť hormony zmítaném právníkovi, který se nechal chytit do osidel vnadné ženy. Na první pohled spořádané vdané ženušky, na ten druhý - hanba mluvit. Každopádně ji spatřil, podlehl jí, sbalil jí… nejspíš proto, že neznal Magnetovu věčnou poučku „Nikdy nedůvěřujte krásné ženě. Obzvlášť když se zajímá o vás“. A neplecha byla na světě.

Kasdanův film si s „přežitými“ noirovými proprietami velmi rafinovaně hraje. Úsporné kulisy se plní dusnou atmosférou, a to rozhodně nejen kvůli adekvátně žánrové hudbě Johna Barryho a proto, že ve filmu panuje takové vedro, že se postavy šíleně potí i když zrovna nesouloží. Dávkování informací je perfektní, provázání epizodek výtečně načasované, finále skvěle vygradované. Klasické noirové zaplétání nitek a jejich napínání se prostě daří na výbornou, přičemž ústřední herecká dvojice scénu plní přesně takovou tenzí, jakou předvídatelný příběh potřebuje ke svému rozhýbání.

Do paměti se pak samozřejmě vepíše hlavně neodolatelná žena vamp Kathleen Turner – ale rozhodně to není jen kvůli té červené sukýnce, neustávajícím lascivním pohledům a vědomí, že tahle paní není úplně prvoplánovou sexbombou jako Sharon Stone, a přesto omámí (vzpomínáte si na Kathleenino transexuální cameo v Přátelích?). Po těchhle rolích ženy touží - a Kathleen Turner v ní jako žena-herečka obstála absolutně. I bez nějakých extrémních čuňačinek.