Do rubriky V. I. M. nasazujeme filmy s větším časovým odstupem od premiéry. Nebo se o to alespoň pokoušíme, tak aby divácké přesýpací hodiny stihly odhalit případnou rychlokvašku, která si cejch Velice důležitého filmu nezaslouží. Film čerstvého data výroby má šanci jen pokud vyzařuje genialitu na všechny světové strany, anebo je pozapomenut v regálech českých videopůjčoven.

The Notebook Nicka Cassavetese tuhle podmínku plní tak akorát napůl – v Americe se z něj stal hit, který bodoval i na MTV Awards, u nás spíš prošuměl na DVD a teď si dobývá srdce diváků a slzné kanálky divaček pěkně poctivě, takříkajíc odspodu. Není to však jediná kategorie, u níž cukrkandlově přeložený Zápisník jedné lásky stojí tzv. mezi: Cassavetesova romance je totiž výtvorem mistrně lavírujícím mezi kýčovitým dojákem pro teenagery a zároveň lovestory s nadčasovým rozdělením figur i věčným poselstvím, která by mohla klidně konkurovat klasikám rodu Vzpomínek na Afriku.

Milence odloučené kvůli společenským rozdílům jsme sledovali už mnohokrát, díky skvělým hercům – zejména duchaplně krásné Rachel McAdams a chlapáckému slaďochovi Ryanu Goslingovi – i Cassavetesově zálibě v aranžérství dokonale krásných, až „přeromantizovaných“ obrázků, však nikdy s tak silným pocitovým hurikánem za zády. Stačil by malinko neopatrnější přístup a slavného syna ještě slavnějšího otce by potkal bolestivý pád přímo na bradu tak jako v případě udojeného Johna Q.

V Notebooku se však všechny ty sladké elementy, klišé, provařená schémata a láskyplné vzdory podařilo vyrovnat takřka bezchybně do jedné linie, a skrze sílu oživeného vztahu je zachránit od pozice nepříjemně ulepeného dojáku. Cassavetes zařídil přesně opačný pochod myšlenek: Zamilovaný páreček si pro romantický večer snad ani nemůže vybrat lepší kousek. Proto V. I. M.