Dokumentaristka Petra Nesvačilová se zatím prosazovala spíše jako filmová i seriálová herečka, tímhle dílem se ale určitě etabluje jako zajímavá postava tuzemské režie. Poslední čtyři roky totiž trávila ve společnosti pražského podsvětí a několika policistů, kteří z něj neměli přehnaný respekt. Hlavní hrdinkou jejího filmu je Helena Káhnová, která společně s kolegou Tomášem Gregorem rozkryla takzvaný Berdychův gang. Možná jste o tom případu slyšeli. A teď se třeba i dozvíte, jak to vlastně (ne)bylo.

David Berdych není černou ovcí v rodině nejlepšího českého tenisty, ale bývalým vyhazovačem u Ivana Jonáka, který se v divokých devadesátkách rozhodl rozjet vlastní byznysy a s partičkou kamarádů přepadali, okrádali a minimálně jednou i vraždili. To vše za tiché podpory vysoce postavených lidí od policie. Pouze Káhnová s Gregorem nebyli na jejich výplatní pásce a po letech usilovné práce se jim podařilo Berdycha s jeho kamarády dopadnout. Dnes už jsou nicméně všichni venku a policisté se kdovíjakých vavřínů slávy nedočkali. Smutné.

Nesvačilová v průběhu několika let zpovídala Káhnovou s Gregorem, z nichž je cítit velké znechucení nad systémem, ale proti svým přímým protivníkům, totiž samotným zločincům, vlastně žádnou zášť necítí. A totéž platí i pro druhou stranu, celkem čtyři vejlupky (včetně Berdycha samotného), kteří na rozhovory přistoupili. Je zajímavé zase jednou vidět, jak kriminálníci svádějí své skutky na osud, ale přitom ničeho nelitují. Bývalí muklové jsou samozřejmě docela vtipní a nahláškovaní. Jak ale sama Nesvačilová v dokumentu na mnoha místech přiznává, natáčení pro ni rozhodně nebylo jednoduchou záležitostí a těžko jí v tomhle ohledu nevěřit.

Právě osobním zapojením autorky se tenhle film vymyká běžným faktickým shrnutím podobných zločinů. Nejedná se o suchopárné a učesané dílo, nýbrž moderně natočený dokument, kde se vedle samotných reálií rozebírá i vztah režisérky k tématu. Těžko říct, zdali vám tento přístup bude vyhovovat - je to ovšem svěží vítr v zobrazení takhle jednoznačně faktických záležitostí. A co by to bylo za film o zločincích a vězních bez oduševnělých parafrází starých mistrů, v tomto případě Danteho Božské komedie, jejíž pekelná část je probrána opravdu zhusta. Suma sumárum se Nesvačilové povedlo natočit zábavný a přitom informačně bohatý snímek, který vám zase jednou přidělá pár vrásek kvůli fungování české justice. A nakonec vlastně celé společnosti.