Čert mě vem, jestli jsem to čekal, nicméně Coppola opět překvapil. Jeho dvouminutová vize pro evropské publikum je zase úplně jiná než obě předešlé a hází na film zcela nové světlo. Z přemýšlivého – až filozofického dramatu – se vykřesal (pravda, ne úplně klasický) útěk o život plný konspirací a záhadných agentur, které vám zabijí domácího mazlíčka, když nebudete spolupracovat. Všechno to dává najednou mnohem větší smysl (včetně názvu) a nepůsobí jen jako koláž fantaskních obrazů, z nichž si máte vytáhnout ty vaše, duši nejbližší a všechno si pěkně domyslet podle svého. Střihač už se nesnaží mlžit, že Coppola tvoří sofistikované umění; zkrátka prodává poutavý příběh a ony „kouzla“ připojuje jen jakoby mimochodem. Youth Without Youth se tak stává osobitějším celkem a vyhýbá se dalším povrchním srovnáním s filmy typu Fontána. Osobně je mi tahle podoba mnohem bližší než úmorné hledání obrazů v obrazech v obrazech, které mi má odhalit smysl života. Připojte k tomu přesně padnoucí hudební podkres, poutavé archetypální dilema na závěr (použít vynález pro dobro nebo zlo?), skvělého Rotha a možná vám vyjde, že tahle ukázka je tím nejlepším, čím nás Coppolovo studio dosud oblažilo. A na film už se moc těšíme.
4/5