Snímek, který spolu s prvním Bladem rozeběhnul novodobou comicsovou revoluci. Do té doby všichni reptali, že comicsy umějí natáčet jen šílenci (Tim Burton) a ne že by pro to neměli dost důkazů (viz třeba Spawn, Dick Tracy, Batman a Robin). Jenže Blade nabídnul snesitelný výsledek za malé peníze a X-Meni zase dokázali, že comics se nemusí nutně omezit na žánr "pitomoučkého" akčního filmu.

Bryan Singer posbíral méně blýskavé hvězdičky a pár nováčků, zbytek peněz vrazil do triků a do poslední kapky využil košatou historii comicsové předlohy. Uspěl přesně podle hesla "To že se to ještě nikomu nepovedlo, neznamená, že to nejde". A pak se mu to povedlo ještě jednou, s takovou lehkostí jako když ve Ferrari zařadíte dvojku. Dvojka udělala z jedničky svým způsobem chudého příbuzného, ale zároveň potvrdila nutnost odrazového můstku. Singer přitom v obou filmech nezapomněl na hladové příznivce comicsových duelů a tak se psychologické sondy do duší hlavních postav pravidelně střídají s nakládačkami, ve kterých se tříští stromy, budovy i proslulá Socha Svobody, na níž se odehrává úchvatné akční finále.

A kdyby vám to všechno k umístění do síně slávy nestačilo, musím se vytasit s Wolverinem. Tak dobře napsanou a zahranou comicsovou postavu jsme v kinech dost možná předtím neviděli, protože při vší úctě k Michaelu Keatonovi nebo Christopheru Reeveovi, na Hugha neměl ani jeden z nich.