Možná je „přeX-Menováno“. Ale já osobně bych těžko hledal vhodnější moment k nasazení Singerova majstrštyku mezi naše Velice důležité filmy. Ač se nám v redakci všem Ratnerův vrchol ságy zamlouval (byť nijak orgasticky), v Singerově výjimečnosti nás spíš znovu utvrdil. Po krátké vnitroredakční debatě bychom se nejspíš dobrali konsenzu, v němž by X2: X-Men United figurovalo na pomyslném druhém místě comicsového žebříčku (Spidey pořád rulez).

Bryan Singer na jaře roku 2003 už těžil z úspěšně položených základů mutantského vesmíru, užíval si respekt producentů i účetních v 20th Century Fox, takže druhou kapitolu comicsového klenotu mohl pročíst s pompou, okázalostí, ale i vírou v sebe sama a v diváky, kteří rádi naslouchají jeho popcornovému podobenství. Druzí X-Meni mají všechno. Dokonalá akce zařeže do opěradel hned na první pokus a přitom stihne zároveň udivovat svou osobitostí. Geniální entré s Nightcrawlerem představí hned zkraje Singerovy možnosti, bitka Wolverina s Deathstrike plná nečekaných zoomů a kamerových jízd je pak dovede k absolutnímu vrcholu. Singer přitom odmítá utápět své vizuální mistrovství v honbě za okamžitým efektem, což dokazuje pozvolné prohlubování psychologického zázemí jednotlivých superhrdinů i citlivý, leč o to působivější pohyb s postavami na šachovnici filmových X-Menů (Pyro, Jean Grey).

Singer vytesal pomocí mnoha nezapomenutelných scén (Magnetův útěk, Bobbyho rodiče), i důvtipných sociálně kritických podobenství, v nichž se pozná nejen čtyřprocentní menšina, mohutné vzpěry pro nejdráždivější comicsovou sérii dneška. Vycepoval si dokonalé figurky s propracovaným duševním zázemím, nastrčil do jejich kostýmů skvělé herce, a pak nechal zazářit je, sebe a ponejvíce i svého hudebního impresária Johna Ottmana.

Singer tehdy zvládl okolo jedné Jean Grey roztočit tolik emocí, kolik Ratner nevymlátí ani z pěti postav dohromady. Nevnímám to jako chybu Bretta Ratnera, ale jako selhání Bryana Singera. Svou dezercí nás (nebo alespoň mě) totiž dost pravděpodobně připravil o nejlepší film roku 2006 a vrcholný filmový kus, jenž by daleko přesáhl kontext jedné comicsové série. Ryze hypotetické tvrzení, že áno... ale já mu věřím víc než tomu, že by se Singer zvládl naplno vykoupit Supermanem. A tohle vědomí mě už bude trápit jednou provždy.