S Paulem Danem jsem přišel do kontaktu naposledy před dvěma lety v souvislosti s ujetým Švýcarákem. Tentokrát se z herecké pozice přesunul na režijní stoličku, jak je v poslední době celkem trendy. A vybral si komornější, nesrovnatelně konvenčnější téma – dospívání citlivého mladíka na americkém zapadákově během 60. let. Není to trochu málo?

Šťastnou ruku měl Dano při výběru herců, jelikož Ed Oxenbould v titulní úloze je zjevně dosti výrazný talent. Do kin jistě přitáhnou diváky jména jeho filmových rodičů – Jake Gyllenhaal a Carey Mulligan. Obzvláště druhá jmenovaná podává výborný výkon a dohromady tahle trojka oživuje jinak celkem fádní scénář. V podstatě jedinou přidanou hodnotou jsou motivy přechodu k dospělosti nejen mladého Oxenboulda, nýbrž i jeho rodičů; ačkoli jim je kolem pětatřiceti, mají v hlavě velký zmatek ohledně toho, co by vlastně chtěli. Přerodem a nutností dospět tak procházejí vlastně všechny tři postavy a nenápadně ukazují, že lehké to nemá opravdu nikdo.

Stejně jako jste mohli číst v krátkém komentáři o Převýchově Cameron Postové, i Wildlife je typickým americkým indie, které mají na Sundance tak rádi. Což potvrzují i zámořské kritiky, jež jsou s Danovým debutem velmi spokojené. Já mu nic zásadně vyčítat nechci, ale zároveň jsem ani neviděl nic, kvůli čemu bych měl chválit. Dano má zvládnuté řemeslo a jako ujištění o režisérské pozici Wildlife postačí. Emocionální dopad je však minimální, stejně jako originalita použitých postupů. Možná Dano svůj neokázalý styl časem dovede k něčemu většímu, znovu ale jeho prvotinu prostě vidět nepotřebuju.