Baví mě skutečnost, kterak se poslední film Olivera Stonea prezentuje nálepkou Based on a true story a přitom ze sebe v trailerech dělá legrační šarádu s jasným poselstvím. Brolin v přehnaném grimasním kolotoči dobře imituje výrazy i dikci, ale to je zatím pořád všechno, co se už ze třetí ukázky dozvíte. Koláž záběrů, z nichž jen dva či tři mají více jak dvě vteřiny připomíná spíše hudební videoklip, který utekl z pod rukou nějakého šikovného uživatele YouTube. Doslovná píseň, komentující psychologické pochody prezidentovy osobnosti, už se začíná poměrně oposlouchávat, mnohem důležitější je však skutečnost, že Wéčko pořád působí tak nějak stroze, nemastně neslaně a že se na něj vlastně nedá doopravdy upřímně upnout. Spousta nových záběrů je sice fajn, ale jen v prodloužené formě potvrzuje, že všechno víme, všechno známe a to, co jsme neznali, už se nám okoukalo v prvních dvou ukázkách. Chybí větší moment překvapení, jedna jediná scéna, která by z celku sebevědomě vykoukla a poslala divákům vzkaz, že film nebude úplně do písmene tak odhadnutelný, jak se k dnešnímu dni zdá. Pokud vás to obrázkové leporelo trpělivě plynoucí k dvouminutovému milníku přesto nadměrně zaujalo, přihoďte si jednu hvězdičku navíc, hlavu vám za to neutrhneme :).

