Hereckého veterána Liama Neesona máme rádi asi všichni. V posledních letech však až příliš zakotvil v akčních rolích drsňáků, které jsou ale vlastně na jedno brdo a hraje v nich už na jistotu. O to víc vyhlížím jeho jiné projekty, kde se může předvést zase trochu jinak. Vzpomínky na Itálii pak sice trailerem dvakrát neoslnily, zároveň ovšem vypadaly jako takový ten malý milý film vezoucí se na vlně skvělého Dobrého ročníku, jenž v aktuálních prosluněných měsících prostě divák jednou za čas potřebuje. Zároveň se zde operuje s tématem, jež je Neesonovi a jeho synovi hrajícímu po jeho boku velmi blízké a osobní. Dokázala novinka tyto dva faktory funkčně spojit dohromady?

Jack vede galerii, která je pro něj momentálně vším. Jeho bývalá partnerka, s níž se zrovna rozvádí, chce ovšem za pomoci rodičů galerii prodat. Hlavní hrdina se ji proto rozhodne koupit za všech okolností. Za pomoci svého otce Roberta, s nímž nemá nejlepší vztahy, chce proto prodat jejich starý rodinný dům v Toskánsku, v němž nebyli prakticky 20 let. Jenže celý Jackův plán začíná brzy dostávat trhliny. Nejen, že je dům po tolika letech zchátralou dírou, jež potřebuje renovaci, ale navíc začne poznávat krásy italských krajin, zejména v podobě tamní majitelky restaurace a kuchařky Natalie. Navíc se v domě začnou naplno ozývat vzpomínky na jeho tragicky zesnulou matku a ve vztahu s otcem tak vyjde na povrch nejeden spor či tajemství.

Vzpomínky na Itálii: FOTOGALERIE

Ano, máme tu tak dalšího zástupce do pohodového subžánru „prodáváme starý dům v prosluněné cizině, ale začíná nám tu být hezky“, u něhož už z námětu divák tuší, jak snímek dopadne, a které situace se v něm situace asi přihodí. A z 99 % procent se ve svém tipu trefí. Vzpomínky na Itálii zkrátka nemají po příběhové stránce vůbec čím překvapit. A ono to vlastně zase tolik nevadí. Tvůrci totiž spoléhají na úplně jiné propriety. Zaprvé tu mámu onu pohodovou atmosféru s kulisami nádherné Itálie, v níž se vlastně nemusí režie ani příliš snažit, aby zdejší scenérie okouzlila, tedy minimálně mojí maličkost. Stačí pár záběrů na tamní krajinu, sledování italského filmu na náměstí či pojídání špaget a snímek mě má vlastně po této stránce v hrsti. Ano, jsem holt prostý muž a odpočinková atmosféra se dá tímto způsobem navíc vykouzlit hodně snadno.

Naštěstí se autoři nemusí spoléhat jenom na jednoduchý doping v podobě Itálie, ale táhne je kupředu i sympatické obsazení. Je hezké vidět Liama Neesona po čase zase v malinko odlehčenější roli bez bouchačky v ruce, kterou si dává hezky s grácií. V tandemu se synem Micheálem Richardsonem jim to navíc skvěle šlape a z „Neesona juniora“ vyrostl solidní sympaťák. A jako bonus jim pak dělá společnost okouzlující Valeria Bilello. Důležitější je tady ovšem ústřední herecká dvojice a to i kvůli jedné z hlavních linek filmu, ztráty milované maminky a manželky. Právě toto téma je pro Neesona a jeho syna kvůli smrti Natashy Richardson velmi osobní a v druhé polovině je to celkem cítit. Zároveň je tato linie ztvárněna velmi citlivě, vůbec se v ní netlačí na pilu a dává se tu prostor zejména dvěma zmiňovaným protagonistům. A funguje to přesně tak, jak má.

Jenže i přes tyto klady není Made in Italy ničím víc, než jen příjemnou jednohubkou na volný večer. Může za to zejména rutinní scénář a režie za kamerou debutujícího herce Jamese D'Arcyho, jenž toho vlastně zase tolik nepředvede. Humorné situace a vtipné hlášky tu člověka přinutí maximálně k pousmání, předvídatelný scénář nemá vůbec čím překvapit a trošku mi tu chyběly i vděčné či výrazné vedlejší postavičky.  Jeho režii pak chybí spád, jiskra či nějaký více zapamatovatelný moment, jenž by celou podívanou dostal nad vody průměru. Divák tak má vlastně ve výsledku pocit, že snímek žene kupředu jen nádherné prostředí či herci s jejich osobním zapojením a režisér se pak vlastně zase tolik nenadřel. Což je rozhodně škoda.

Přehrajte si trailer Vzpomínky na Itálii tak rozhodně nejsou druhým Dobrým ročníkem, na to jim chybí ta správná lehkost, větší porce humoru a výraznější režijní rukopis. V tomhle se zkrátka sázelo možná až příliš na jistotu a režisér jakoby se ani nesnažil přijít s něčím novým a svěžím.Pořád se ale jedná o příjemnou letní oddychovku, jež v aktuálním období rozhodně neurazí a člověk ji může v klidu doporučit i svým rodičům. Na vinařského Russella Crowea se však Neeson se synem i přes osobní linii prostě nechytají.