Po zhlédnutí Vysvobození od Johna Boormana už pro vás banjo nikdy nebude tím pohodovým nástrojem veselých brachů, na který se hraje v Banjo Bandu Ivana Mládka nebo Trabandu. Poprvé se hlavní hudební motiv na banjo ozve přibližně po pěti minutách, kdy si jeden z hlavních hrdinů dává "battle" s poněkud retardovaným klučinou (viz obrázek) a už tehdy ve vás vyvolá pocit, že tu něco nehraje. A bude čím dál hůř. Hudební motiv se v různém tempu objevuje vždycky, když o něco jde. Jednou je divoký a znepokojivý, jindy hladí rány a vede k meditaci nad prožitými událostmi.Ale stále je tam. Sjíždění drsné Cahulawassee, zpívání při měsíčku, pojídání americké obdoby lančmítu, vyprávění košilatých vtipů a vzájemné hecování se prostě nevydařilo tak, jak bylo naplánováno a z přírody bez přívlastků se stává zelené peklo. Pokud by po mně někdo chtěl jmenovat film o vztahu člověka a přírody, v pozitivním (či neutrálním) smyslu mě napadne Tenká červená linie a hned za ním se hlásí o slovo Vysvobození, kdy se na vás sápe každá třezalka a usiluje o vaše bezživotí. Sálá-li dodnes z filmu taková atmosféra, jak musel působit na začátku 70. let, kdy se po zhlédnutí filmu na Cahulawassee vypravily stovky dobrodruhů a jen za první rok se jich 31 utopilo? A to je pouze oficiální verze, kdo ví, zda v tom neměli prsty i místní... Při pohledu na prazvláštní komunitu horalů začínám tušit, kam si pro inspiraci chodí mladí režiséři, kteří točí horory z pustých lesů, obydlených pologramotnými individui. A nebo proč se v lese odehrává první Rambo a Friedkinův Štvanec.

Boorman natáčel Vysvobození velmi živelně a rozpočet měl tak nízký, že herci nebyli pojištění a navíc museli většinu kaskadérských kousků zvládnout sami. Peněz bylo dokonce tak málo, že do 90% rolí musel Boorman angažovat "domorodce," kteří prý ani v reálu nebyli dvakrát přátelští a napětí bylo cítit na každém kroku. Všechny tyhle slabiny se Boormanovi podařilo přetavit ve výhodu. A právě proto na nás setkání města a venkova, honičky po lese, splavování řeky nebo "kultovní" znásilnění muže mužem působí tak silně. Na Vysvobození se podíváte jednou a hned ho budete chtít ve sbírce. Pokud už se tak nestalo, je nejvyšší čas. Přinejmenším poznáte, že i před Hvězdnými válkami tu byly snímky, které stojí za vidění a že mnohé z dnešních filmů, co nás přivádí do tranzu, jen kopírují a kopírují...