Román Vyměnit vodu květinám od Valérie Perrin si celosvětově koupily 3 milióny čtenářů, takže fanouškovskou základnu pro adaptaci má dostatečnou. Hřbitov jako místo pro nový začátek zní jako protimluv, pro Jean-Pierra Jeuneta je to však téměř ideální hřiště. Adaptace příběhu správkyně hřbitova, která zná tajemství mrtvých i trápení živých, sama ale před vlastní minulostí raději zavírá dveře, slušně prodává jeunetovskou atmosféru: až pohádkově nadsazenou realitu, lehkou grotesknost, tváře zabírané s téměř sběratelskou zálibou a melancholií, jež se během jediného střihu může proměnit v optimismus. Výsledkem může být buď návrat starého poetického kouzla (v něž se doufalo i u Příliš dlouhých zásnub), nebo jeho až příliš pečlivě naleštěná napodobenina. Budu doufat, že za upoutávkou stojí film, který přinese spíš první možnost. Hranice mezi čistou poetikou a cukrkandlem bude jako obvykle tenká, zatím se však zdá, že Jeunet balancuje poměrně jistě. Lepší tři.