Všechny moje lásky není typická romantická komedie, možná to není romantická komedie vůbec. Je to film o lidech a vzájemných vztazích, který je až štiplavě skutečný. Není divu, protože autorem knižní předlohy je Nick Hornby (Jak na věc) a do Robova příběhu připsal evidentně hodně autobiografických prvků. Rob není příliš hezký, je průměrně chytrý, ale jako každý chlap je ješitný. V civilním projevu Johna Cusacka je ale naprosto úžasný a když se člověk zamyslí, určitě přijde na nějakého podobného Roba, kterého zná ze svého okolí. Cusack tady ale není za herce, který by celý film táhnul dopředu sám. V případě Všech mých lásek se mohl opřít o vynikající herecké kolegy, ať už o padoušského Tima Robbinse, arogantní slepici Catherine Zetu-Jones nebo poprvé ze řetězu utrženého Jacka Blacka (scény, ve kterých se objeví, patří jen a pouze jemu). K tomu všemu vynikající, uvěřitelné a vtipné dialogy, zábavná režie Stephena Frearse a především hudba. Tím, že Rob pracuje v hudebním obchodě a je i fanouškem rockové muziky, má hudba ve filmu velice důležité místo. A je to hudba skvělá. Krom hvězd jako Bruce Springsteen a Barry White ale přijdou na řadu i méně známé starší rockové kapely, které jsou ale vybrány s takovým citem, že i kdyby se vám nelíbil film, muzika prostě musí. To ale ještě z filmu Všechny moje lásky nedělá adepta na VIM, pořád je to „jen“ další film o rozchodu, i když se skvělými herci, hudbou a scénářem. To, co povyšuje film do elitní kategorie, je fakt, že má v sobě tu sílu, že když člověk zahlédne jen dvě tři minuty filmu, už se od něj neodpoutá. Všechny moje lásky dokážou člověka zkrátka přilepit k televizi klidně i na popáté a i když ví, jak příběh dopadne, stejně není lehké odejít. A nejlepší na tom je, že i na několikeré zhlédnutí se z filmu nic neztratí. Zkrátka Všechny moje lásky je film, který si člověk užije pokaždé. Je pravdivý, vtipný a má všechno, co by měl film s razítkem VIM mít.