Když dojde řeč na filmy o médiích politice, mnoha lidem se vybaví Všichni prezidentovi muži, Občan Kane nebo jiné drama. Znamená to, že se tohle spojení tak málo stává námětem komedií? Nebo nám komedie o mediální manipulaci jenom tolik neuvíznou v paměti? Na Vrtěti psem by se každopádně zapomenout nemělo, i když se americké televizní stanice ještě pár let po 11. září 2001 pokoušely předstírat, že žádný takový film neexistuje. Nevzpomínám si totiž na jiný snímek, který by dokázal tak přesně přiblížit vnitřní mechanismus konstrukce mediálních mýtů, a ještě to celé podat zabalené v humoru, ze kterého pochopitelně místy mrazí. Už proto si Vrtěti psem určitě zaslouží místo mezi velmi důležitými filmy.

Shodou náhod se film objevil v amerických kinech krátce před tím, než celý svět poprvé uslyšel jméno Monica Lewinsky.  Dalo by se samozřejmě spekulovat o tom, jestli tehdejší horečné vojenské operace v Iráku nebo Jugoslávii měly nebo neměly něco společného se snahou zakamuflovat Clintonovo "škobrtnutí" v Oválné pracovně. Faktem ale je, že válečné reportáže tehdy fotkám oplácané stážistky intenzivně konkurovaly a diváci zase jednou nevěděli, čemu věnovat pozornost dřív. Přesně tak, jak se je k tomu snaží donutit i Brean a Motss ve Vrtěti psem – s důrazem na americké hodnoty a hlavně tak, aby o vysílaných obrázcích nikdo nepochyboval. Zvlášť později po jedenáctém září se pak výroky z filmu začaly vracet z televizní obrazovky jako ozvěnou ("Albánci, fajn. Proč na nás Albánci útočí?" "Chtějí svobodu?" "Serte na svobodu. Chtějí zničit americkou jednotu. Útočí na naše přesvědčení, náš způsob života.")

Vrtěti psem je v rámci filmové fikce možná nejlepší ilustrace toho, co měl na mysli Jean Baudrillard, když se na začátku 90. let odvážil tvrdit, že moderní válečné konflikty vlastně neexistují. Jejich agenda sice zaplňuje média, ve skutečnosti z nich ale nikdy nevidíme víc než pár neurčitých výstřelů nebo výbuchů ve tmě a samotné vojenské operace slouží ke vzbuzení dojmu, že nás opravdu ohrožuje nepřítel. Levinson,a před ním autor původní knižní satiry Larry Beinhart, tohle všechno jenom koncentrují do jasné a kompaktní podoby komedie, kde se postavy lehce mění v karikatury a všechno je podáváno tak trochu nadsazenou zkratkou.