Když se mluví o comicsových filmech, většinou se začíná u prvních X-Menů nebo Bladea, protože teprve oni vyšlapali cestičku všem těm filmům, které okupují kina v letních měsících. Na starší Vránu se ve výčtu zásadních comicsových filmů často zapomíná, protože i teď stojí svým přístupem, dospělostí a především atmosférou hodně mimo od hlavního proudu. A to je dobře. Vrána totiž není ten typ rodinného comicsového filmu, ale brutální akční horror s nepopsatelnou atmosférou. Alex Proyas, tehdy neznámý režisér videoklipů, dokázal na plátno dokonale převést vizuálně i myšlenkově neobvyklou comicsovou knihu Jamese O´Barra a vytvořil město, které vypadá, že stojí na hraniční čáře mezi peklem a zemí.

Neosvětlené ulice, permanentní déšť, odpadky, nepořádek a mezi tím ztracené existence, feťáci, vrazi, zoufalí policajti a jeden muž v černém oblečení s bíle namalovaným obličejem. Svět Vrány vás okamžitě vtáhne svou kombinací přestylizované temnoty a zároveň neuchopitelné vnitřní krásy. Když Eric Draven likviduje své vrahy, Proyas nikdy nesklouzne k obyčejnému násilí. Všechny scény mají podmanivou a jakoby snovou atmosféru, čemuž dokonale pomáhá i naprosto famózní soundtrack. Vrcholný moment s hořícím autem a obrazem vrány se vám bude v hlavě přehrávat i dlouho po skončení filmu.

Není tajemstvím, že Vrána byl poslední film Brandona Lee, který byl při jeho natáčení nešťastnou náhodou zastřelen. Alex Proyas se tehdy rozhodl dokončit film za každou cenu a tvůrci vizuálních efektů si kvůli tomu sáhli až na pomyslné dno. Lepší filmový pomník by si ale hlavní herecký představitel mohl jen těžko přát. Vrána je vizuální lahůdka, která však nesází jen na klipovost, ale nabízí i hodně zajímavý a emocemi naplněný příběh, který člověk z hlavy hned tak nedostane.