Když jsem se před mnoha měsíci dočetl o projektu Vocasy na tripu, nadšením ve mně zrovna nevyvolal. Samotná myšlenka, že Will Ferrell a Jamie Foxx dabují psy a ti psi budou mluvit sprostě a prožívat nějaké jednoduché dobrodružství, mi nepřišla zrovna nosná. A popravdě nepřijde mi zrovna nosná ani teď. Naštěstí si to samé nejspíš mysleli i sami tvůrci a když tuhle komedii, na kterou FAKT děti neberte, točili, uvědomili si, že síla jejich novinky by měla být v něčem jiném. 

Hrdinou Vocasů na tripu je Reg. Naivní a možná až trochu blbý pejsek, který nade vše miluje svého majitele Douga. Nesympaticlého alkoholika a narkomana, jenž nemá a nejspíš nikdy neměl práci, nájem za něj platí máma, podvedl svou přítelkyni a víceméně sedí, nic nedělá a čeká, až umře. A nenávidí všechno včetně Rege. Jenže tomu to ani v nejmenším nedochází a když ho tak Doug nechá kdesi uprostřed města, chce se k němu vrátit. Jenže v ulicích New Yorku to může být pěkně drsné. naštěstí tu narazí na Buga, ten se tu vyzná a má za kámoše kolii Maggie a bývalého policejního psa a profesionálního dobráka Huntera. Ti tři nováčkovi rychle ukážou, že ve městě může být sranda žít. Může očůrávat lampy, krást lidem jídlo ze země, chlemtat zbytky piva a ojíždět zahradní trpaslíky. Jenže Reg pořád myslí na svého páníčka a chce se k němu vrátit. Tentokrát ale ne kvůli lásce, nýbrž pomstě. Chce ho najít a ukousnout mu pytel. A spolu s novými kámoši to určitě zvládne. 

Vocasy na tripu: FOTOGALERIE

Co se zápletky a příběhu celkově týče, jsou Vocasy na tripu opravdu jednoduchou podívanou. Jakmile se psi potkají, trochu vyblbnou ve městě a spřátelí, vydávají se na výpravu za Dougem a pomstou. A cestou zažívají veselá dobrodružství, tmelí přátelství, potkávají více či méně bizarní zvířecí i lidské postavičky a vyrovnávají se se svou minulostí. Jenže ono to není moc důležité. Podstatnější je, o čem si ti psi celou dobu povídají. Respektive jak. 

Vocasy na tripu jsou extrémně nahláškovaná komedie a to platí i o dabingu. Respektive původní verzi nemůžu posoudit, protože jsem slyšel jen tu česky nadabovanou, ale i v ní se dospělácký rating využívá na maximum a myslím, že během té hodinky a půl jsem se naučil pár nových sprostých slov a u půlky z nich si nejsem jistý, jestli vím, co znamenají. Důležité však je, že ta vulgarita tu vede ke vtipnosti. Dialogové přestřelky jsou perfektně napsané, one linery obvykle nekompromisně odzbrojující a režírující Josh Greenbaum se umí občas vytasit i s nějakým tím vizuálním vtípkem. Celé to od začátku skvěle šlape, protože psí hrdinové jsou sympaťáci, každý z nich si navíc musí projít vlastní „cestou za vyrovnáním se s minulostí“ a pro mě osobně dost nečekaně film dobře funguje i v dojemných momentech. Ačkoliv si Vocasy na tripu v několika scénách otevřeně utahují z dojáků jako Marley a já nebo Psí život, i oni umí zahrát na vážnou notu. Ne často, pořád je tu víc momentů, kdy můžou slabší povahy pohoršeně odcházet z kina s tím,  že ten Hollywood kazí děti, ale umí. 

Z jednoduché premisy „pejskové mluví sprostě a dělají nehezké věci“ tak nakonec skutečně vylezl film, v němžf pejskové mluví sprostě a dělají nehezké věci. Je však i přes jednoduchost zápletky a vlastně celého nápadu dobře napsaný, má sympatické hrdiny i perfektní český dabing a rychlé tempo. Dovedu si představit, že na něj podruhé vyrazím s podobně naladěnými kamarády, vedle nichž se nebudu muset stydět u scén, ve kterých malý pes vyznává svou lásku gauči, který noc před tím obskákal, nebo kde padne tak šest sprostých slov za minutu. 

Přehrajte si trailer Extra chytrá zábava to není, ale tu nám tady ani nikdo nesliboval. A zrovna u Vocasů na tripů skutečně platí, že pokud vám sedl trailer – v tomhle případě ten necenzurovaný – sedne vám i film. No a pokud ne, tak běžte na něco jiného. Vocasy na tripu hrají s divákem fér hru. Berte, nebo nechte ležet.