Vlk samotář a mládě: Námezdný zabiják: V.I.M.
17:00 | 19.02.2023 |
Sedmdesátá léta je doba, kdy se zrodil akční žánr. Pořádně do toho šlápl James Bond, v Asii se rozjížděl Jackie Chan, svět uhranul Bruce Lee a Clint Eastwood odhodil sombrero a vyrazil potírat zločin jako Drsný Harry. A v Japonsku se na plátna kin vydal Ogami Ittō. Hrdina slavné mangy se nakonec objevil v šesti filmech a sedmý nazvaný Shogun Assassin byl takový best off sestřih toho nejlepšího z předchozích snímků. Tohle VIM tedy berte jako doporučení na celou sérii. A důvodů, proč byste měli tuhle klasiku zkusit, by se našlo hned několik.
Jsme v historicko-akčním žánru, takže prim tu samozřejmě hraje akce. Brutální, stylizovaná a efektní. Hold ji složil Quentin Tarantino v Kill Billovi, ovšem krve z usekaných končetin tu stříká ještě mnohem víc. Vlk samotář a mládě je pojatý víceméně jako sbírka historek z putování po Japonsku, v nichž Ogami Ittō propůjčuje svoje služby a meče každému, kdo na to má a zároveň se snaží najít lidi zodpovědné za vyvraždění jeho rodiny. Pořád jde ale hlavně o jednotlivé příběhy spojené nekonečným putováním. Jednou narazí na maskované vražedkyně, jindy na nepřátele toužící pomstít někoho blízkého, koho jim Ogami Ittō zabil, na zrádné klany i armády nepřátel, které je potřeba rozsekat na kusy.
Jenže brát Vlka samotáře a mládě jen jako krvavou řežbu by byla velká chyba. Vedle neskrývaného násilí (v jedné scéně rozkrájí Ogami Ittō sto nepřátel) nabízí totiž tahle výprava do komiksového Japonska i nečekaně lyrický přesah. Hodně prostoru tu dostává postupně se měnící vztah hlavního hrdiny a jeho malého synka. Mrňavý Daigorō, který si ve slavné scéně vybírá mezi mečem a hračkou, tedy životem a smrtí, se postupně mění v tátova parťáka a pro chladnokrevného zabijáka je jedním z mála pout s minulostí a s dobou, kdy sám sebe mohl považovat za dobrého člověka. Jejich scény beze slov plné vzájemné a nevyřčené lásky jsou hodně silné a jako kontrast k násilí a všudypřítomné krvavosti fungují bezchybně.
Vlk samotář a mládě se pokouší kombinovat přestylizovanou komiksovou akci se scénami, kdy si Ogami Ittō alespoň na chvíli vybavuje dobu, kdy byl ještě normálním člověkem obklopeným rodinou, láskou a štěstím a ne nezastavitelným démonem pomsty. Tenhle kontrast dvou světů je v celé sérii prodaný naprosto bezchybně a to, že funguje, potvrzuje i fakt, že příběh šógunova popravčího a jeho syna inspiroval třeba i vztah hrdinů v Road to Perdition, do jisté míry Logana a naprosto přiznaně i Mandaloriana. Ta kombinace exploatačního násilí, emocí, tlouštíkovského charismatu Tomisabury Wakajamy a japonské osobitosti funguje skvěle i více než půl století po premiéře. A vsadil bych si na to, že bude inspirovat i další generaci filmařů.
Registrace
- Komentovat a hodnotit filmy a trailery
- Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
- Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
- Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry
Zapomenuté heslo
Přihlášení
Registrace
- Komentovat a hodnotit filmy a trailery
- Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
- Vytvářet filmové blogy
- Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
- Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry
Mimochodem: " ... Mrňavý Daigorō, který si ve slavné scéně vybírá mezi mečem a hračkou, tedy životem a smrtí, se postupně mění v tátova parťáka a pro chladnokrevného zabijáka je jedním z mála pout s minulostí a s dobou, kdy sám sebe mohl považovat za dobrého člověka."
No, nevím. Úplně nejsilnější scéna z celé té série pro mě byla právě úvodní scéna prvního filmu, která nám předvedla, co mimo jiné také zahrnovala ta práce šógunova vykonavatele. Do toho světa sousloví dobrý člověk asi vůbec nepatří .