Ačkoliv už světu nehrozí bezprostřední zničení nukleární válkou, čas od času se objeví situace, kdy si začnou velmoci rozkopávat své bábovičky z písku nebo někomu, kdo má prst na červeném tlačítku, začne hrabat. Ale ani konflikt na Ukrajině nebo barbarský Islámský stát se svou děsivostí neblíží atmosféře první poloviny 80. let minulého století, kdy eskalovaly obnovené závody ve zbrojení. Nervozita na obou stranách by se dala krájet, západ i východ měli tolik bomb, že by to stačilo na třicet válek a kdykoliv hrozilo, že někomu rupnou nervy…

A do téhle pochmurné atmosféry permanentního ohrožení vpadla Vlákna. Britský televizní film z produkce BBC, který neukázal nic menšího než příčinu, průběh a následek jaderné války. A udělal to natolik přesvědčivě, že i dnes, 30 let po jeho vzniku, z něho mrazí. Úsporným dokumentárním stylem mapuje, jak se lidstvo během několika minut zničilo. Po samotném útoku následuje syrové líčení neutěšené postapokalyptické společnosti, která rozhodně nevypadá jako z punkového světa Mad Maxe nebo z Vodního světa. Spíše naplňuje onu známou frázi „…a živí budou závidět mrtvým“. 

Celý film je točen s profesorskou zdrženlivostí, jakoby se jednalo o naučný pořad o tisíc let staré válce, která však mohla vypuknout třebadalší den. Děj prakticky neexistuje, postavy jsou hrány neznámými herci a slouží jen jako figurky na šachovnici, vše se sestává z inscenování typických situací.Do děsuplných záběrů jaderné výměny mezi mocnostmi jsou pro přesnost vloženy suché číselné údaje – zemřelo tolik a tolik miliónů lidí, bylo zničeno tolik a tolik domů, na Británii spadlo tolik a tolik bomb. Dokonalý nápad formy edukačního videa, který umocňuje konečný prožitek. Režisér Mick Jackson už bohužel nikdy poté nedostal šanci ukázat, co v něm vězí a většina lidí tak zná z jeho tvorby jen Osobního strážce. Je to škoda, protože to, co dokázal s minimem prostředku zde, je k neuvěření.

Vlákna jsou maximálně sugestivní zážitek z ranku filmů typuJdi a dívej se nebo Let číslo 93. Citlivější povahy možná neunesou tak masivní vystavení realistickému líčení konce světa, kdepřestala existovat sebemenší naděje. Zbyly jen trosky, bída a zmar. Z Vláken čiší chlad a deprese jako z žádného jiného filmu. Po poslední scéně je pravděpodobné, že budete jakozhypnotizovaní koukat na potemnělou obrazovku a budete se cítit velice nepříjemně. Právě jste totiž viděli naprosto unikátní dílo, na které nezapomenete.