Papírově to vypadalo dobře. Po letech, kdy byly hororové legendy znásilňovány neschopnými režiséři a z kultovních filmových vrahů se stávali směšní šaškové, se jeden z králů žánru rozhodl vrátit za kameru. Wes Craven navíc na letošek chystá Čtvrtý vřískot a ten podle trailerů nevypadá úplně špatně. Vem si mou duši je bohužel úplně jiný případ.

Film se nepovedl. Nepovedl se hodně, což se po přetáčkách, dodělávaném 3D a nulové kampani dalo tušit. Nikdo nejspíš nečekal, že Craven přijde s něčím novým a neokoukaným, Vem si mou duši však nefunguje ani jako obyčejný slasher. Sice ctí do značné míry pravidla žánru, avšak režisér a scenárista v jedné osobě udělal několik bot, díky nimž se na jeho poslední film dá dívat bez úsměvu na tváři jen velmi obtížně. A ne, klasické nesmyslné chování postav, chození do temných místností a ptaní se „je tady někdo?", teď rozhodně na mysli nemám.

Tím největším problémem jsou hrdinové. Je sakra těžké brát vážně fakana, který vypadá jako student druhého ročníku gymnázia a zároveň si hraje na fotbalistu-drsoně a potenciálního przniče spolužaček. Stejně tak musí soudnému člověku vyvolat úsměv na tváři pokus dělat z patnáctileté holky sexbombu (a mimochodem – říká si Fang). Tohle jednoduše nefunguje a vypadá to jako pokus o amatérský horor od studenta deváté třídy, jenž do něj obsadil své kamarády a dva starší sourozence. Nehledě na to, že uvěřitelný výkon byste pravděpodobně nedostali z nikoho ze zúčastněných, ani kdybyste vyhrožovali jejich rodinám. Takže tu máme otravné hrdiny a ještě k tomu blbě zahrané. To je dost špatný začátek.

A jedeme dál, čeká nás toho ještě dost. Ale proč se vykecávat, vezmeme to rychle. Vrah = nezajímavý šášula oblečený jako vrána nebo tak něco. Pointa = je tam a budete se smát. Cool vražedná zbraň = trochu divný nůž, nic, co by stálo za řeč. Násilí = jo, něco tam je, nečekejte však, že budete pohoršeni. Pokud se těšíte na čtvrtý Vřískot, doporučuji návštěvu kina s Vem si mou duši raději vynechat. Craven ve vašich očích zůstane kultovním režisérem a nepromění se v senilního důchodce, který nevěděl, kdy odejít. Remake Noční můry v Elm Street možná urážel legendu, rozhodně to byl ale méně bolestivý pohled, než když legenda urážela sama sebe. Je smutné sledovat, jak režisér, jenž pomáhal tvořit žánr, nezvládne držet krok ani s tím, co se dnes v žánru považuje téměř za odpad.