Machine Gun Kelly, civilním jménem Colson Baker, patří mezi zpěváky, který v posledních letech vyvolává velkou kontroverzi. Nejdřív to zkoušel jako rapper, před pár lety se vrhnul na vlnu pop-rocku a mezitím sbalil Megan Fox. Zatímco ale pro jednu skupinu je úspěšným hitmakerem, jehož minimálně rocková etapa je marketingově správně vyladěným produktem, pro druhé je pořád tak trochu pozér a blbeček, jemuž nemohou přijít na jméno. Jenže Kelly se nejspíš opravdu vidí jako velký umělec a v poslední době se touží prosadit i na filmovém poli. Zatímco jeho režijní prapodivný pokus Good Mourning posbíral slušnou řádku nominací na Zlaté maliny, se svým ambicióznějším nezávislým dramatem Ve znamení býka, které se loni objevil i na festivalu v Karlových Varech,  má potenciál zaujmout více lidí než jen své zaryté fanoušky.

A možná je to tím, že zde společně s režisérem Timem Suttonem zpracovává téma, které nejen, že v mnoha ohledech vychází ze zpěvákova života, ale dalo by se použít i na osud mnoha hudebních legend, na nichž si sláva vybrala krutou daň. Dostáváme tak děj okolo slavného rappera Colea, jenž má na první pohled všechno, co si vzpomene. Jenže stačí s ním strávit v místnosti dvě minuty a zjistíte, že se jedná o životem bloudící osobu, co je závislá na alkoholu i drogách a své nejbližší v čele s malou dcerou či věrnou asistentkou ničí svým problémovým chováním. A dostává se do čím dál větší propasti, z níž možná brzy už nebude návratu.

Kelly se Suttonem tak předkládají divákovi zběsilý život umělce, který si zdánlivě užívá popularity a luxusu, jenže místo toho se utápí v depresích, omamných látkách a kvůli své sebedestruktivní povaze se propadá na čím dál větší dno. A netýká se to samozřejmě jen Machine Gun Kellyho, jenž si touto etapou zčásti prošel, ale také např. Amy Winehose, Kurta Cobaina a spol. A nutno říct, že z hlediska stinné stránky slávy a depresivnějšího pohledu za oponu hudebního průmyslu funguje snímek poměrně solidně a realisticky. Sutton zvládá své řemeslo bez sebemenších problémů, a i když mu chybí trochu důraznější tah na branku, servíruje divákům poctivé nezávislé drama, které dokáže být v mnoha momentech správně komorní, intimní, podpořit to bezútěšnou atmosférou a do toho přijít i s několika fajnovými kamerovými či jinými nápady.

Machine Gun Kelly pak tento neveselý hudební výlet podporuje poměrně sebejistým výkonem, v němž ukazuje, že v sobě nějaký ten herecký talent přeci jen má. Na druhou stranu měl však roli přeci jen ušitou na míru a hrál svým způsobem sám sebe, takže měl situaci trochu ulehčenou. Je tedy škoda, že tvůrci i přes tyto povedené prvky v podstatě neodbočí ze směru průměrných nezávisláren do poněkud silnějších a výraznějších vod. 

Scénář a režie sice nahazují vcelku slibné motivy či vztahy, prakticky v žádném případě (snad kromě pouta s velmi trpělivou asistentkou) ovšem nedokáží tyto linky dotáhnout do konce. A v jistých případech jsou linky či komplikované vztahy (Cole a dcera) po hříchu nevyužity a v podstatě tu leží ladem. Což je škoda, protože film se kvůli tomu stává v druhé půlce už krajně monotónní záležitostí, v níž hlavní postava prostě jen chlastá, fetuje a svým chováním štve další a další lidi.

Přehrajte si trailer To se pak bohužel odráží i na rovině psychologického dramatu okolo hlavního hrdiny. Coleovi se tak nikdy nedostaneme pořádně pod kůži a často nepochopíme, proč dělá to, co dělá. I přes snahu Kellyho je tedy Cole v některých momentech až příliš sebedestruktivním blbečkem, jenž sympatie publika ztrácí až příliš snadno. Ve znamení býka je tak stále poměrně funkční nezávislárnou, co celkem zajímavě vykresluje náhled do ztracené umělecké duše. Tvůrcům ovšem stále chybí razantnější tečka či moment, v němž by si divák našel k hlavní postavě cestu. Nakonec tak kvůli tomu dostaneme kousek, který v závěru přeci jenom vyšumí do ztracena. Kellyho odpůrce by však snímek mohl i tak trochu umlčet.