Co říct o Ludwigu van Beethovenovi? Snad každý ví, že tenhle chlapík měl krom divného účesu i zatraceně velké nadání pro hudbu a i lidé, kterým vážná muzika nic neříká, znají jeho snad nejslavnější kousek – Ódu na radost (minimálně ze série Smrtonosných pastí). Natočeno toho o něm už bylo hodně, ale Agnieszka Holland, která se nejspíš po problémech s Jánošíkem nudila, se rozhodla, že to zkusí taky.

Ve stínu Beethovena však není klasický životopis. Hlavní postavou totiž není sám skladatel, ale mladá dívka Anna Holtz, která má za úkol pomoci mu při tvorbě slavné Deváté symfonie. A snadné to rozhodně mít nebude. Na začátku devatenáctého století byly ženy - skladatelky stejně výjimečné jako ženy – zápasnice a i když měla Anna papír na to, že své profesi doopravdy rozumí, společenské předsudky byly ze začátku obrovskou překážkou. Ještě větším problémem byl však sám Beethoven. Egoistický a napůl šílený cvok, který psychicky terorizoval celé své okolí a zároveň se snažil utajit, že ztrácí sluch, což je pro hudebního skladatele docela zásadní problém. I přes počáteční nedůvěru se však Beethoven rozhodl Annu přijmout a z jejich vzájemné spolupráce nakonec vzešla jedna z nejslavnějších hudebních skladeb vůbec. Jejich vztah ale nebyl jen o hudbě.

S filmy o slavných umělcích je to těžké. Pokud divák nemá k dotyčnému hrdinovi nějaký vztah, jsou všechny jejich příběhy téměř stejné a – přiznejme si to - nudné. Ve stínu Beethovena není výjimkou a pokud k tomuto skladateli a jeho hudbě nemáte nějak zvlášť blízko, tak na film rovnou zapomeňte. Čekalo by vás totiž sto minut ukrutné nudy s dobrou muzikou. Agnieszka Holland se ani nesnaží vystoupit ze zajetých životopisných kolejí a předkládá před diváky tisíckrát viděný standard, který vůbec ničím nepřekvapuje a jen plyne od začátku do konce. Velmi pomalu. Vztah obou hlavních hrdinů není dostatečně věrohodný a ani Beethoven ani Anna si sympatie diváků jen tak nezískají.

Můžou za to do jisté míry herci. Ed Harris asi nikdy nebude velkou hvězdou, ale herec je to prvotřídní. Bohužel role Beethovena mu zrovna nesedla. Harris přehrává tak, že z politováníhodného hudebního génia dělá občas až nechtěnou parodii. Ludwig van Beethoven rozhodně víc připomíná uřvaného důchodce, kterého nechce student pustit v autobuse sednout, než respektovaného hudebního skladatele. Ještě hůř je na tom Diane Kruger, která prostě a jednoduše hrát neumí. Na režisérčin pokyn se sice usměje, ale jinak má téměř celý film nasazený jeden a ten samý neutrální výraz. O nějaké vzájemné chemii se mluvit nedá a vedlejší postavy jsou až příliš zasunuté do pozadí a nemají šanci zvrátit boj s nudou.

Za co tedy chválit? Za hudbu, to je přeci jasné. Natočit film o jednom z největších skladatelů všech dob a nepoužít jeho hudbu by zavánělo šílenstvím. Óda na radost má i po téměř dvou stech letech parádní zvuk a v kině s kvalitním ozvučením si do rytmu začnou podupávat i milovníci heavy metalu. Samozřejmě se dostane i na jiné hudební klasiky, ale Óda na radost je stěžejním tématem filmu, takže si jí užijete víc než dost.

Velkou pochvalu si Agnieszka Holland zaslouží za asi dvacetiminutovou scénu někde uprostřed filmu, kdy právě Devátá symfonie zazní poprvé před publikem a hluchý Beethoven musí dirigovat s pomocí své asistentky. V téhle scéně dokázala režisérka spojit vynikající hudbu se skvělou výpravou a podmanivou koncertní atmosférou, takže se dostaví i to kýžené a dlouho očekávané mrazení v zádech. Bohužel koncertní scéna je asi tím jediným, co se režisérce povedlo. Zbytek je totiž bída.

Agnieszka Holland si zkrátka natočila film ze života hudebního génia. Beethovena má asi ráda a pokud ho máte rádi i vy, film si bezpochyby užijete, protože režisérka nechává diváky nakouknout tak trošku za oponu. Ve srovnání s s Rayem, Walk the Line a dalšími životopisnými filmy, které rok co rok žadoní o Oscara, se však Ve stínu Beethovena ztrácí. Chybí mu něco, co by ho odlišilo od davu podobných filmů a není tu nic, co by si divák, který nenosí tričko s vlasatým skladatelem, zapamatoval po skončení titulků.

Ve stínu Beethovena je prostě standardně natočený film o hudebním géniovi, při kterém většina diváků během první půlhodinky usne. Jedna dobrá scéna totiž nedělá dobrý film, takže pokud máte zrovna chuť na příběh o slavném skladateli, sáhněte po prověřeném Amadeovi.