Hořekování nad další ztracenou generací se snad ani nemohlo představit v lepším světle. Výběr toho nejlepšího z mladých hollywoodských herců se naštěstí nemotá v obyčejně uplakané upoutávce. Nejdřív si musí naremplovat do hlav trochu té deziluze, musí zrušit vtípky a rozšmelcovat je pomocí útočících Iráčanů. Rapidmontáž, při níž se všechny americké sny (tak jak je známe ze závěrů filmů Michaele Baye) promixují s iráckou kocovinou, funguje na jedničku. I když řve jen pár sekund, stihne se vypovídat z drtivé většiny frustrací a bolístek, kvůli nimž se režisérky oscarových filmů vrací po devíti letech k řemeslu. Rukopis Kimberly Peirce bije do očí, a tak se můžeme v předstihu radovat, že Stop-Loss nevyměkne a nezkrásní v patetickou povídačku o padlých hrdinech. Nebude samozřejmě problém vytlačit pár slz – vždyť už u traileru může být kdejaký citlivka naměkko – z upoutávky se ale slibuje civilní, a v dobrém smyslu usedlý, prostě kvalitní film s živou psychologií postav. Její hodnocení za jedna mínus.
