Vanishing on the 7th Street na první pohled vykazuje hodně znaků slušného bijáku. Je tu trikově solidní strašení se stíny, takže ta béčkovost úplně nebije do očí. Nechybí známější herecké tváře, které jsou vždycky lepší než další anonymní náctiletá paka. A konečně trailer samotný vykazuje hodně jisté řemeslo. Jenže... přes to všechno se prostě nemůžu donutit k tomu, abych to Andersonovi (ehm...) žral. Kdykoliv se začne debatovat o nebezpečné tmě, vzpomenu si na nářezovou Černočernou tmu. Kdykoliv vykoukne John Leguizamo, vytane mi na mysl tragické Stalo se. A jakkoliv je zápletka s mizením lidí podepřená pěknými obrázky, nechce se mi zkoumat její rozvedení ve společnosti vyjukaného Haydena Christensena. Sedmé ulici se těžko vytýká něco jiného, než že vypadá jako spousta žánrovek před ní. Dojem z ní ale v první půli traileru kazí obsazení, a v té druhé vybraná hudba. Protože než abych se soustředil na to, že někdo sestříhal působivou závěrečnou půlminutku, snažím se rozpomenout, kde už jsem tyhle chorály slyšel. Tak schválně, kdo si vzpomene jako první?
Každopádně, neříkám, že jsem z traileru vykulený, ale na film se těším už jen z principu, že je to novinka od Brada Andersona (a od něj se mi líbil jak ten Mechanik, tak právě i ten o poznání méně dobře přijatý Transsibiřský expres).