Dneska se můžeme jen usmívat nad logickými kotrmelci, které jsou k vidění v nejnovější Smrtonosné pasti. Každý kdo někdy viděl příkazový řádek MS-DOS a má povědomí o tom, jak funguje průměrný firewall, si může dělat legraci z ukazováčkových křečí Justina Longa a hlášek "Nahrávám virus" (do cihly C4, která se vyskytuje v každém průměrném počítači... schválně se podívejte na svůj zdroj :), ale před pětadvaceti lety to bylo jinak. Válečné hry byly svým způsobem ještě hloupější. Rozhodně hloupější než podobně ladění Slídilové (od stejných scenáristů), pravděpodobnost že by armádní superpočítač, řídící kompletní bojový arzenál Států, byl napojen na běžnou telefonní linku, je dokonale absurdní. Všímal si toho ale málokdo, protože synonymem nadupaného domácího systému byl Consul s černozelenou obrazovkou (bílá barva nebyla dostatečně cool), textovým výstupem a pokud jste k němu mohli připojit telefon, byli jste automaticky zvoleni třídním předsedou.

Od téhle průhledné hackeřiny ale film Johna Badhama (můj oblíbenec - od Modrého hromu přes Číslo pět žije až po Snipesovu Zónu úniku nebo pár epizod Heroes) rychle uhne a stane se z něj taková kyberverze Uprchlíka, ve které se místo prudce inteligentního Forda honí policie, federálové a vojáci s prudce inteligentním teenagerem, který chce jen zachránit svět a dostat pusu od své nové skoropřítelkyně. Obojí se mu povede a to prosím ve velkém stylu. Minimalistický způsob vedení války prostřednictvím digitální mapy, výbuchů a chladnokrevných odhadů škod a obětí vstoupil do historie a po víc než dvaceti letech dokonce inspiroval i autory počítačové hry Defcon. Defcon znamená "DEFense readiness CONdition" a vyjadřuje stav a pohotovost složek americké armády. Pětka je mír, jednička je přímý konflikt při kterém se zvažuje použití atomových zbraní (Jen tak pro zajímavost - dvojka byla vyhlášena při kubánské raketové krizi, trojka během útoku z 11. září 2001. Jednička byla v omezené míře (geograficky) vyhlášena během první války v Perském zálivu. Během studené války byl většinu času DEFCON na čtyřce).

Ve filmu se mění číslovka jako na běžícím pásu a je to thriller se vším všudy, ale zároveň je klasicky "badhamovsky" příjemný. Všechny škatulky jsou naplněny po okraj, Matthew Broderick v hlavní roli je sympaťák k pohledání a nostalgie ozářená virtuálními atomovkami to všechno zalévá jako sladká poleva. Dneska už asi Válečné hry nikoho nevyděsí, ale je to film, který navzdory svému tématu nestárne a i po letech spolehlivě pobaví. Pokud to berete jako samozřejmost, zkuste si někdy pustit Síť se Sandrou Bullockovou. Jen pozor, aby vám bránice nevyskočila z těla ve snaze zachovat si poslední zbytky zdravého rozumu.