Rok 1972 byl pro fanoušky gangsterek tím nejdůležitějším, jelikož se na filmová plátna poprvé vydala rodina Corleone. První Kmotr je dnes považován za jeden z nejdůležitějších a nejlepších filmů všech dob. Znají ho i lidé, kteří doma nemají televizi a do kina chodí jen na moldavská sociální dramata o těžkém údělu chovatelů zakrslých králíků. Kmotr je zkrátka legenda. Valachiho svědectví, které se objevilo ve stejný rok, tím poměrně dost trpí, protože ať už člověk chce nebo nechce, srovnávat prostě musí a Kmotr vždy vyjde jako vítěz. Na druhou stranu Valachiho svědectví je film, který si divákovu přízeň získává zcela odlišným způsobem.

Příběh mafiána a práskače Joe Valachiho je podstatně méně „vychytralý“ než Coppolův snímek. Terence Young režíruje jednoduše a divácky velmi atraktivně. Na rozdíl od konkurenční gangsterky se vykašlal na hloubku, složité vztahy mezi postavami a realitu a natočil obyčejnou gangsterskou kroniku o tom, jak se nula z ulice dostala mezi špičky kriminálníků, shodila ze sebe starou zaprášenou bundu, nasadila značkový oblek a čas od času někoho rozstřílela na cucky, podřezala nebo prostě jednoduše zmlátila. Očima pěšáka Joe Valachiho zkrátka vidíme, jak to mezi mafiány chodilo v polovině minulého století. A při sledování všech těchto praktik si člověk uvědomí, že začít v této společnosti práskat policii chtělo pořádné koule.

V sedmdesátých letech by ale člověk jen těžko hledal lepšího drsňáka než byl Charles Bronson. Jeho charisma a chlapáctví tady funguje na jedničku a Lino Ventura jako Vito Genovese také odvádí zatraceně dobrou práci, Terence Young však nespoléhá na herce, ale na tempo. Jeho film je akční, napínavý, překvapující a působivý nejen proto, že je natočený podle skutečných událostí, ale především kvůli tomu, že celé dvě hodiny je to neskutečná zábava. Drsná, cynická, krvavá a oproti Kmotrovi určitě poměrně dost jednoduchá a místy možná i trochu hloupá, ale pořád zábava. A to je to podstatné.

Valachiho svědectví se sice ve svých kvalitách nemůže rovnat tomu, co natočil Francis Ford Coppola nebo Martin Scorsese, ale na druhou stranu cestu k divákovi si tvůrci hledali malinko jiným způsobem. Pokud tedy nebudete chtít mermomocí srovnávat a smíříte se s tím, že Joe Valachi dělá věci zkrátka trochu jinak než Vito Corleone, čeká vás zatraceně zábavná gangsterka. A pokud máte navíc odehranou českou Mafii, budete v sedmém nebi.