Cival

Angelina Jolie má ty proklaté Oscary hrozně moc ráda. Cílevědomě po nich jde a odjakživa vyčůraně prokládá popcornové velkoprodukce se subtilnějšími arťárnami, které zesilují její věhlas. Podobnou cílevědomost lze vysledovat i v rámci jejího celovečerního režijního debutu. Vybrala si totiž látku,v níž bude moct i jako autorka prodat svoji ženskost (chlapi se střílí, ženy preferují něhu a lásku) a která vytáhne emoce z diváků kdekoliv na světě. Holt takový válečný skoro-kýč, jenž podbarvuje éterická píseň. V rámci běžných trailerových potřeb to funguje výborně, jenže vykalkulovanost tohohle „běhu za oscarovou artovkou“ až příliš mlátí do očí. Protože… CO JE SAKRA ANGELINĚ DO BOSNY? Předpokládám, že asi tolik, co do Afriky. V rámci spasitelských tendencí by jistě bohatě stačilo, když by si odtamtud Angelina zase odvezla pár sirotků a věnovala se natáčení upřímnějších filmů. Schopnosti na to nepochybně má – ale právě proto, že si umí rozjezd kariéry zmanagovat asi stopadesátkrát líp než třeba Václav Havel, nemusela by ze sebe hned dělat další popkulturní Matku Terezu a sbírat body takhle pokrytecky.