V žáru noci patří po mém skromném soudu mezi ten typ filmů, o nichž je lepší vůbec nic nevědět. Ne že byste kliknutím na záložku s infem o zápletce vystavili svůj mozek nějakému spoileru, ale ... přišli byste o kus kouzla, které v sobě Jewisonova klasika skrývá. Věděli byste, co přesně se schovává za jistotou toho černošského elegána, který byl v nesprávnou dobu na nesprávném místě.

Ochudili byste se o pomalé poznávání souvislostí, jež dovedou překvapit nejen postavy filmu, ale i ostříleného diváka. Ten tak nějak intuitivně čeká kriminálku, v níž běloši dusí nevinného Afroameričana, co čirou náhodou procházel kolem místa činu, stačí ale pár překvapivých odhalení (co na tom, že většina z nich spadá do prvních pětadvaceti minut) a situace už je mnohem pikantnější.

Právě s očekáváními pracuje režisér Norman Jewison kongeniálně - už během první půlhodiny několikrát protočí příběh vzhůru nohama a vyzve k pozvolnému pronikání do nitra Poitierova Virgila Tibbse a hlavně do hlavy Steigerova náčelníka Gillespieho, tak aby nakonec detektivní zápletka srostla s hlavními tématy filmu: Rasismem a chlapským přátelstvím. Nestandardně vytvořené ústřední duo je radost sledovat. Ne snad kvůli těm obligátním hereckým koncertům (ne že byste je tu nenašli; naopak, kde jinde je hledat?), ale kvůli tomu, jak výtečně jsou obě postavy napsané a jakou diváckou rozkoš přináší jejich poznávání.

Sidney „říkejte mi charisma“ Poitier tu jako obvykle prošlapává cestu svým následovníkům, Rod Steiger v roli maloměstského paličáka, v němž se to co chvíli „vnitřně mele“, je ale díky své rozpolcenosti ještě přitažlivější. Není divu, že tihle dva spolu dokráčejí k jednomu z nejpamátnějších konců v hollywoodské historii, přesně k tomu typu finále, které dominuje vzpomínkovým sestřihům na Oscarech a které vás naučí milovat všechny ty klasické americké báchorky.

Podstatné je ale hlavně to, že V žáru noci má pořád říz. Jako by se v něm přehazovala výhybka z idealistických padesátých let do ostrých let sedmdesátých - a díky tomu má všechny atributy nestárnoucí klasiky, stejně jako šťávu.