Filmy o loserech či biografie hudebních a literárních začátečníků prodírajících se na výsluní, kterým nikdo nevěří, jsou kořením každoroční filmové nabídky. Sice dopředu víme, co nás čeká, ale přesto docela rádi podléháme, protože sladké vítězství je ve finále o to šťavnatější, čím bylo překonávání překážek náročnější. V posledních letech se v našich sálech nejvíce objevovaly biografie zpěváků (Ray, Walk the Line). Čas od času se objeví nějaká raritka typu Letec – o chlapíkovi, co chtěl postavit to největší letadlo na světě – či Život a smrt Petera Sellerse, který za dvě hodiny sfoukl celý život adorovaného komika, s jeho vzestupy i pády. Příjemnou změnou brzy bude třeba lehce parodická komedie Talladega Nights, kde se s nepřízní závodního štěstí popere fiktivní bourák Ricky Bobby.

Z větší části rutinér Roger Donaldson (Třináct dní, Bounty, Test) zpočátku přistupuje k výšeči z života novozélandského lamače rychlostních rekordů Burta Munroa docela originálně v duchu klipové a reklamí estetiky se všemi možnými filtry, kontrastním svícením, makrodetaily, zpomalovačkami a kamerou drženou nízko při zemi, jakoby “z pohledu” upravené motorky značky Indian, kterou Munro celá desetiletí piloval k dokonalosti. Kvalifikační požadavky tedy Donaldson splnil, ale ne později než po deseti minutách se z filmu stává klasicky uměřené drama o muži, který má svůj sen a nehodlá se jej vzdát. I když i slovo drama je spíše nadsazené, protože kromě pár epizodek, kdy mu v Americe nikdo nevěří, jeho motocykl nesplňuje technické a bezpečnostní požadavky, v důsledku toho jej nechtějí pustit na závodiště a on sám bojuje s prostatou a srdeční slabostí, je film více méně složen jen ze samých příjemných a lidsky vřelých scének.

Umanutý, lehce pošetilý a svérázný (na “stříhání” zrohovatělých nehtů používá rozbrušovačku) dědula v živém podání Anthonyho Hopkinse jakoby nemá žádné jiné povahové črty než silnou vůli a optimismus a proto si na cestě Amerikou, která je prezentována buď jako země crazy people, sráčů, co vás oberou o poslední pěťák a zásadových úředníků, nebo jako lidský ráj, kde vám každý rád pomůže realizovat váš sen, najde hodně přátel. Prostě příjemné pokoukání, znásobené ještě tím, že uvidíte hodně spektakulárních krás Ameriky ve stylu “kýček na hřebíček.” Asi jako v Příběhu Alvina Straighta, jen je tam méně sekaček a iowských obilných lánů. Munro bohužel navazuje nové a nové vztahy, či spíše na cestě lidi potkává, chvíli poklábosí a pak si vzájemně zmizí ze života.

Ne že byste Munrovi jeho úspěch nepřáli, dokonce opakovaně. Ale kvůli jeho jednostrunnosti se z příběhu vytratí drama a od začátku je jisté, že to dopadne dobře. Donaldson bohužel není Peter Berg a proto napsal příběh, který budete sledovat bez toho, abyste na závěr museli přijmout nějaké stanovisko. Ano, Munro měl silnou vůli a dosahl svého snu. A co s tím? Podobně střižených příběhů už tu byly desítky, divák už v nich pomalu ztrácí přehled a důvod, proč vidět do zásoby další. Kdo byl jinak? Byl to dobrý otec a nebo mu byl zápach z karburátoru a rozpálených gum víc než syn? Donaldson většinu povahových rysů obrušuje a balí je do svěrákovské člověčiny a proto si v titulcích na konci přečtete, že Munro od roku 1967 zlomil ještě několik rekordů, ale už to s vámi nic neudělá, protože – přiznejme si – ani to, co jste sledovali po celé dvě hodiny nemělo zrovna velký dramatický tah. A možná tedy jeho příběh opravdu skončil v tom nejlepším ;)

Více než kvůli příběhu a “poselství” stojí film sledovat kvůli tomu, jak si o sobě národy vytvářejí své mytologie a věří jim. V tomto pohledu jsou Novozélanďané zemití a nekomplikovaní lidé (prostě takoví hobiti), zatímco z Američanů ve filmu cítíme jakousi strojenost, dril a kalkul. A je tedy jasné, proč ti první musí alespoň ve filmovém světě zvítězit nad těmi druhými. Veskrze kritická slova na adresu filmu však neznamenají, že bychom vám na MZ film V zajetí rychlosti nedoporučovali. Po celou stopáž se na něj kouká velmi dobře a neurazí ani nejcitlivějšího puritána. Jenže to je asi tak všechno. Indián vjede do vašich mozkových závitů a po necelých dvou hodinách vyjede, aby při rychlosti přes 320km/h zmizel v prachu svých předchůdců. Nejvyšší čas s tou šablonou něco udělat.