Máme ho. Trvalo to roky, vlastně celá desetiletí a možná se začátky hledání datují až k době, kdy kinematografie teprve vznikala, ale máme ho. Našli jsme ho. Trochu překvapivě v české kotlině, o to víc však můžeme být hrdí. Je náš a teď ho můžeme dát celému světu! Dámy a pánové, je tu „film pro obyčejného diváka“!

Teď dost srandy. Té u hudební komedie V peřině vůbec moc není. Ale abychom nezačínali hned negativně, ujasněme si na začátek jednu věc. F. A. Brabec nenatočil zdaleka tak špatný film, jak se z trailerů původně zdálo. Tahle veselice o rodině, která doma čistí peřiny svým usměvavým sousedům a zároveň z ložního prádla vysává zlé sny, se dá přežít bez větší újmy na zdraví. Ačkoliv se přiznám, že u upoutávek jsem měl pocit, jako kdyby mě někdo kopl mezi nohy a za zvuků líbivé a jednoduché melodie mi šlapal do obličeje, nakonec výsledek tolik nebolel. V peřině je konina, ale pár věcí se na filmu pochválit dá a upřímně mohu říct, že jsem viděl spoustu horších kousků. Těch lepších však bylo přeci jenom mnohem víc.

Prvním problémem – a opravdu zásadním a v podstatě nejdůležitějším – je, že V peřině se snaží cílit na co nejširší množství diváků. Tedy ne na ty, co mají alespoň malinko nakoukáno a mají trošku vyšší nároky. Od první minuty je jasné, že tady se hraje na jistotu. Ačkoliv je F. A. Brabec opravdu vynikající kameraman a minimálně v Kytici ukázal, že ani jako režisér by nemusel být špatný, u V peřině jednoduše servíruje divákům to, co chtějí. Všechno je hezky barevné, aby se to líbilo maminkám i dětem, písničky jsou jednoduché a občas se pokouší být vtipné, aby se u toho mohl nenáročný posluchač pousmát, párkrát zazní Kabáti, aby si na své přišli i rock milující tatínci, a dohromady je to dostatečně jednoduché na to, aby stíhal i méně pozorný (nebo lehce retardovaný) divák.

V peřině rozhodně nepotěší nikoho, kdo touží vidět v kině něco, co by vyčnívalo. Tohle je dokonalý film pro masy, které se o kinematografii příliš nezajímají, ale když už zaplatí za vstupné, chtějí dostat to, co mají rádi. Těmhle lidem bude stačit, že jim párkrát zapěje Lucie Bílá, že tancující nevěsty mají hezké šaty, že Nina Divíšková legračně uklouzne na ulici a že Karel Roden nosí srandovní paruku a legračně hrozí zlé sousedce metličkou ze šlehače. Sice z toho čiší lidovost víc než z filmů Zdeňka Trošky. Že to tak bude, jsme nicméně věděli od začátku, takže nemá smysl to tvůrcům vyčítat. V peřině je film pro lidi, kteří si raději než o problémech se státními maturitami přečtou, kde se naposledy opila Agáta Hanychová. Přejme jim to - taky na něco musí koukat.

Pokud ale mezi cílovku nepatříte a stejně se nějakým záhadným způsobem ocitnete v sále, kde se promítá tenhle film, připravte se na nejhorší. Při trošku větších nárocích totiž V peřině neobstojí ani jako rodinný příběh, ani jako hudební komedie. Film má absolutně nesmyslnou zápletku a totálně divoký scénář. Logické kiksy jsou zde naprosto brutální a buď se je tvůrci snaží hasit na poslední chvíli stylem "prostě to tak je a smiřte se s tím", nebo na to zvysoka kašlou a doufají, že si divák nesmyslů nevšimne. Doufají marně, protože některé scénáristické zkraty doslova bijí do očí. Žádný z hrdinů navíc nemá něco, co by se dalo nazvat charakterem, a jde vlastně jen o partu více či méně sympatických kašpárků. A ta dvě děcka v hlavních rolích jsou fakt příšerná.

Přehrajte si trailer Co se hudby a hudebních výstupů týče, tam je to snad ještě horší. Nehodlám sice z MovieZone dělat hudebně-kritický server, ale u většiny písní jsem měl neodbytný pocit, že jsou ve filmu jen proto, že bez nich by celé V peřině mělo jen něco málo přes půl hodiny. Žádná z písniček nepůsobí hudebně nijak zajímavě a zní jako něco, co si druhořadý skladatel vymyslel cestou do práce. Textově také nejde o žádný zázrak a mnohdy jde o z nosu tahané rýmy, které tu jsou jen proto, že na určité slovo se prostě nic jiného nehodí. V peřině je spíš soubor jednoduchých popěvků než písniček. Krom toho za některé taneční výstupy by se nemuselo stydět ani uskupení Epileptic Dancers. V několika scénách se tvůrci dokonce na nějaké originální nebo zajímavé pokusy o hudební číslo jednoduše vykašlou a prostě zavelí střih, pošlou herce v kostýmech před kostel a nechají je vyblbnout, a pak se vrátí zpět do filmové reality. Proč? Těžko říct. Možná nebyly peníze na to, aby se natáčelo jinde a jinak, možná nebyly nápady, možná to bylo všem ukradené.

No a abychom zakončili recenzi nějakou pochvalou, tak F. A. Brabec opět dokázal, že mu to jde lépe, když sedí za kamerou a ne na režijní sesli. Výlety do "peřiny" jsou sice kýčovité (ty tančící barokní děti mě budou strašit ještě hodně dlouho), ale jistá poetika a zajímavost  se určitě vypozorovat dá. Na dobrý film je to však zoufale málo.

V peřině jednoduše ne. Pokud nepatříte mezi výše zmíněnou cílovou skupinu a nemáte na zábavu naprosto minimální nároky, tak běžte do kina raději na něco jiného. Vlastně běžte raději na cokoliv jiného.