Brutální dánská hříčka je pro mě zosobněním všeho, co si představím, když se řekne černohumorná gangsterka. Samoúčelným násilím prodchnutá óda na schéma „co se může podělat, to se taky podělá“ je druhou spoluprací v Dánsku neskonale populárního režijně-scenáristického dua Lasse Spang Olsen - Anders Thomas Jensen (od něj jste u nás mohli vidět podobně laděná Blikající světla) a na paškál si bere trochu osobitěji pojatou poetiku britského podsvětí z pera Guye Ritchieho. V Číně jedí psy má však na rozdíl od Ritchieho bijáků striktně kladného hrdinu, který se snaží za každou cenu konat dobro, aby na to doplatil jako největší chudák. V Olsenově světě se život s podobnými suchary nemazlí a snad proto mívají bratry, jakým je třeba Harald. Charakterní, zásadový, chladnokrevný řezník, který chápe, že některé věci je třeba udělat, aby se jiné věci daly do pohybu.

Filmu je často vytýkána ona brutální samoúčelnost a nedostatek prostoru pro vykreslení motivace hrdinů, kteří se od jisté doby začnou chovat opravdu násilně a už se tomu ani nediví. Já bych naopak řekl, že to do onoho mixu bizarností a životních překlepů krásně absurdním způsobem zapadá a násilí dává Olsenovi krásný prostředek k vypíchnutí několika životních pravd a nemyslitelně zábavných point. A pokud je tu nějaké poučení ohledně smrti, zní jednoznačně cynicky: Nic se neděje, v životě se stanou i horší věci. Přestože možná trochu přestřelená, odolává originální zápletka jakýmkoliv vnějším vlivům typu přeslazený konec, tak povinných v Hollywoodu. Film si naopak rochní ve své nekorektnosti a servíruje to, co je možné nabídnout jen na poli nezávislého filmu ve vizuálním pojetí, které se naopak hodně přibližuje třeba oněm Ritchieho gangsterkám. Jako bonbónek před koncem na vás čeká i mistrně zvládnutá přestřelka a na úplném závěru ještě sladká a nadmíru zábavná třešnička na dortu, o níž se však už nehodlám více rozepisovat ;).

Druhý díl, který je ve všech ohledech lépe řemeslně zvládnut a bylo na něj vyhrazeno o mnoho víc peněz, už bohužel postrádá onu krutě zábavnou poetiku a je jen povinným dořečením pár událostí obalených do násilného kabátu. Zde přesně chápu výtky, které mnozí mají k jedničce, ale mám ten názor, že se objevily nově až právě tu (dvojka u nás mimochodem vyšla na DVD pod názvem Starouši na plný plyn… to jen kdybyste si chtěli doplnit vzdělání ;). První díl je v mých očích zcela zásadním žánrovým počinem a zároveň nejlepším filmem, jaký kdy Dánsko před má hladová kukadla vyplivlo. Cival by sice nesouhlasil, ale je to moje V.I.M., takže má velkou smůlu ;).