Sam Peckinpah se řadí mezi legendární režiséry. I když jeho filmy nedostávaly ceny od akademiků, ani se neřadí mezi ty „pěkné filmy, které přetrvaly desetiletí.“ Jeho filmy byly kruté, krvavé, vulgární a urážely většinou soudobé společnosti. A skoro všechny byly geniální. V Útěku spojil síly s tehdy začínajícím scénáristou a taktéž milovníkem westernů Walterem Hillem, sehnal si do hlavní role kultovního drsňáka McQueena a jeho půvabnou manželku Ali MacGraw a udělal to, co uměl jako nikdo před ním a málokdo po něm. Rozpoutal peklo. Útěk je drsný amorální film, ve kterém se střílí na padouchy zezadu, všechny ženské jsou buď ošklivé, blbé nebo svinsky nevěrné a hlavní hrdina je přesně tak tvrdý, jak jsme u Peckinpaha zvyklí.

V době svého vzniku musel Útěk šokovat a urazit spoustu lidí a i dnes se při pohledu na geniální jatka, která Peckinpah a McQueen rozpoutají ve finálové scéně hotelu, tají dech. Zpomalené záběry, podle kterých evidentně John Woo piloval svůj styl, atmosféra dusného a horkého jihu, která vás při sledování filmu vyčerpá, jako kdybyste sami seděli v autě a měli za sebou armádu gangsterů a nezapomenutelná McQueenova etuda s brokovnicí, to jsou věci, které nestačily za pětatřicet let zestárnout.

Díky záměrně pomalejšímu tempu, vynikajícím hercům a především nenapodobitelnému rukopisu Sama Peckinpaha je dnes z Útěku klasika, a pokud chcete vidět, jak se dělala akce v sedmdesátých letech, je tenhle film nejlepší volba. Ti z vás, kteří byli vloni v Karlových Varech a měli tu možnost shlédnout Peckinpahovo a McQueenovo řádění na velkém plátně, mi to určitě potvrdí.