John Carpenter byl vždycky velmi osobitý režisér a u mnoha jeho filmů je pro diváka velmi těžké rozhodnout se, zda jde o čistokrevný béčkový nářez, nebo jestli už režisér překročil pomyslnou hranici a zplodil absolutní břečku. A právě u Útěku z New Yorku je tahle Carpenterova osobitost patrná nejjasněji.

Už po pár minutách každému dojde, že takovýhle film nevzniká každý rok. Carpenter si vyloženě užil fakt, že mohl natáčet v St. Louis, které bylo v době vzniku filmu částečně zničeno obrovitým požárem. Newyorské vězení je na první pohled místo, kam by se člověk dostat nechtěl. Špína, hořící odpadky, hnus na každém kroku a podivné existence skryté ve stínech. U sledování Útěku z New Yorku člověk netuší, co se ve filmu objeví v příští minutě a útoky gangu, jehož členové vylézají z kanálů, patří ještě k tomu normálnějšímu, co tu uvidíte. Samozřejmě hodně záleží na divákovi, jak moc je ochoten přistoupit na pravidla hry, protože Manhattan je zkrátka místo plné těch nejdivočejších šíleností a těch nejhorších zlých snů, které si jen člověk dokáže představit. A Carpentera strašně baví si s nimi hrát. Jestliže se tedy člověk při sledování Útěku z New Yorku naladí na stejnou vlnu jako režisér, neskutečně si film užije. Logicky ale záměrná brakovitost může být pro někoho i nepřekonatelným problémem.

Ovšem věc, ze které musí být nadšený každý, je herecké obsazení. Carpenter si sehnal béčkové hvězdy své doby a i když měli Donald Pleasence nebo Lee Van Cleef v roce 1981 už svoje nejlepší roky dávno za sebou, pořád ještě neztratili jiskru. Vrcholem všeho je však Kurt Russell. Carpenter musel bojovat se studiem, aby ho mohl do filmu obsadit, ale při pohledu na Snakea Plisskena člověk ani chvilku nepochybuje o tom, že to stálo za to. Je až k nevíře, co s člověkem udělá kožená bunda, dlouhé vlasy a páska přes oko. Snake Plissken je větší drsňák než Clint Eastwood a Charles Bronson dohromady. Budete mu fandit, budete ho milovat a spolu s ním si nádherně užijete závěr, ve kterém to Haukovi, prezidentovi a vůbec všem vrátí i s úroky.

Útěk z New Yorku je klasika, ale asi ho nikdy nenajdete vedle „oficiální klasiky,“ jako je třeba Vykoupení z věznice Shawshank nebo Maltézský sokol. Je to nádherně ujeté béčko, které mohlo přijít na svět jedině na začátku osmdesátých let. Jak bohužel ukázalo pokračování Útěk z Los Angeles. Jak si povede remake téhle Carpenterovy klasiky se neodvážím odhadovat, jisté je ale jen to, že atmosféru a styl originálu zkrátka napodobit nemůže. Na to už je dnes jiná doba.