Na tvorbě Johna Carpentera, ke které se Útěk z MS-1 hlásí už svým distribučním názvem, si můžeme nejlépe předvést toleranci jednotlivých dekád k brakové tvorbě. V osmdesátých letech natočil Útěk z New Yorku a Jsou mezi námi. Obojí klasiky žánru s kultovními hrdiny a hláškami. Totéž Velké nesnáze v Malé Číně - vyrobeno v roce zaslíbeném (1986) a dodnes jeden z nejlepších braků, co můžete sehnat. V devadesátkách přitom John vystřihl Útěk z L.A., která ač vizuálně posunutý v podstatě duší zůstal věren původnímu konceptu. A kritika už se začala ošívat, protože devadesátky jsou tu přece od toho, abychom se posunuli od zastarlých konceptů. John ovšem na tenhle přístup kašlal a v roce 2001 nasypal do chřtánu lačných diváků Duchy z Marsu. A to už byl ústřel se vším všudy. Přitom se Carpenter stále jen držel svého původního kopyta. Doba se ovšem změnila a Kurt Russell taky neroste na každém stromě. Pak ty kariéry nabírají smutné konce.

Útěk z MS-1: FOTOGALERIE

Tváří v tvář předchozímu odstavci se může zdát jako šílený nápad natočit vážně míněnou poctu zmíněným Útěkům. Besson si to přesto lajsnul a nutno říct, že v jeho produkčním portfoliu jde o jeden z lépe zpracovaných námětů. Videoklipová režijní dvojice Mather/St. Leger má za sebou úspěšný kraťas Prey Alone, ale všichni víme, že to samo o sobě není žádnou zárukou, zvlášť v rukou nevyzpytatelného francouzského mága, jehož scénáře málokdy prochází druhým čtením, natož rukou jakéhokoliv dramaturga. Lockout, pokud použijeme původní název, kolem sebe však od prvních ukázek šířil auru stylového braku - ne tak načančaného a velkolepého jako byl Pátý Element, ale onu pokrevní linii od Snakea Plisskena přes Corbena Dallase tu přesto bylo cítit. Pragmatický Snow Guye Pearce má svaly pod trikem i na jazyku, krvácí jako John McClane a jeho bohorovnost trochu připomíná Caseyho Rybacka. Pokud jména v posledních dvou větách moc neznáte, rozhodně máte co dohánět.

Pearce nicméně naplňuje premisu, kterou Francouzi mohli obšlehnout z jakéhokoliv archivního béčka - tajný agent s falešným obviněním na krku si jde pro amnestii do jámy lvové - vesmírné věznice, ve které vzpoura psychoušů drtí prezidentovu dceru, tou dobou zrovna kontrolující stav holomříží. Pro Snowa tahle návštěva nápravného zařízení kromě grátis střelnice a umazání trestných bodíků znamená i možnost opatřit si důkazy o své nevině. A samozřejmě sbalit prezidentovu dceru.

Dva, tři takové filmy do měsíce a kinařský jídelníček bude hnedle veselejší.Pokud jde o balení, ze začátku to vypadá, že by jí nejradši hrdina zabalil do koberce a odnesl k nejbližšímu východu. Ale víte, jak to chodí. Sympatie utvrzené stresovou situací se rodí rychle (a rychle umírají, jak naznačila Nebezpečná rychlost). Na podobně hluboká moudra ale tahle bessonovka nehraje, ostatně muklové se dělí na protřelé taktiky (šéfmukl) a úchylné prasáky bez špetky inteligence (šéfmuklův brácha), přičemž prezidentova dcera (Maggie Grace) je sice hezká, ale jen o málo inteligentnější než Miss Červenec z Přepadení v Pacifiku. Pearce proto nehraje žádnou vysokou akční matematiku. Neozbrojené postavy častuje hláškami, ozbrojené kulometem a do klimatizací hází pro jistotu hned dva granáty. Pud sebezáchovy na nule, ale stejně je to chlápek, se kterým byste po téhle fušce rádi zašli na pivo.

Přitom vlastně nic moc nevyvede. Po rozpačitém úvodu, který bych rád nejdřív přirovnal k začátku Ultraviolet, a pak ho taktně přešel a už se k němu nikdy nevracel (předpokládám, že za tu videoherní sekci s motorkou šli minimálně k Bessonovi na kobereček), se snímek rozjede do zběsilých otáček, které si půldruhé hodiny dlouhá stopáž žádá. Zkratkovité tempo snadno kryje záda hlušině v ději, dialogy se (naštěstí) omezují jen na one-linery, případně strohý popis situace (máme je na háku vs. jsme v pr....), takže mrtvých a minut přibývá zhruba stejně rychle.

Přehrajte si trailer Nikdo samozřejmě netvrdí, že Útěk z MS-1 nějak zásadně překračuje svůj béčkový stín. Naopak si v něm krásně rochní, takže kromě over-the-top hlášek musíte snést i fakt, že Guy Pearce je nezničitelný a pády z desetimetrových výšek ho akorát tak inspirují k další hlášce, nikoliv návštěvě JIPky. A když je v závěru potřeba dostat se zpátky na Zemi, vyřeší se to tak kulišácky, že z toho budou mít v NASA neštovice na pár let dopředu.

Nic z toho však není podstatné, pokud si jdete do kina odpočinout a odkopnout nudu za horizont všedních dnů. Útěk totiž krásně funguje jako kultovní přiblblá béčka, která měla ve videopůjčovnách vlastní regál. Šli jste tam vždycky, když jste chtěli mít jistotu, že vám nikdo nebude valit šrouby do hlavy, ale zároveň vás neurazí odfláknutým řemeslem a příliš prkennými herci. Videopůjčovny vymřely a tyhle regály vzaly i ve virtuálním prostoru e-shopů za své (vzpomenu si třeba na The Marine s Johnem Cenou, ale podobných filmů je vážně příliš málo), proto je tahle bessonovka důvodem, proč znovu pozvednout vlajku pokleslých filmů. Určitě můžete jít na francouzské vztahové melodrama Angele a Tony, ale kromě poletujících holubů, klíče k rozeznávání mořských ryb a několika marných pokusů o soulož v něm jen marně budete hledat adrenalin. A právě proto je fajn, že Útěk z MS-1 máme. K dokonalosti mu ledacos chybí, ale já říkám - dva, tři takové filmy do měsíce a kinařský jídelníček bude hnedle veselejší.