duro

Vnimáňje! I do našich kin se řítí „velký film o velké válce“. Tak zní oficiální slogan filmu a cynici v ruských filmových diskusích dodávají „velkého režiséra, velkého scénáristy, velkého herce a obrovského producenta“. Z Michalkova je definitivně megaloman, ke kterému by na lekce velikášství mohli chodit i Bay a Emmerich. V podstatě šéfuje ruské kinematografii a říká se, že manipuluje nejen filmovými fondy, ale i značnou částí politického spektra. Proto nepřekvapí, že pokračování komorní oscarové konverzačky Unaveni sluncem je megarozpočtem opatřený válečný velkofilm, rozdělený do dvou tříhodinovek (u nás bude zřejmě uvedena zkrácená verze, která byla promítána v Cannes). Druhá polovina s podtitulem „Citadela“ (premiéra 2011) prý bude ještě výpravnější, ale ani Odpor nešetří davovými scénami a digitálními efekty. Znalci původního filmu, který proslul přirozenými dialogy a herci, kteří „jako by ty postavy opravdu žili“, musí poulit bulvy už při traileru. Patos, přehrávání a laciné melodrama vás vyfackují jako gestapák zajatého rudoarmějce. A když zaduní už asi dvacátý výbuch, začnete se smát. Tvůrci klopýtavého, mizerně rytmizovaného traileru vás přesvědčí, že film se měl raději jmenovat Unaveni explozemi.