Kariéra Johna Woo v Hollywoodu se dá bez problémů rozseknout vedví – na obou polovinách zůstanou průměrné filmy s průměrnými hereckými výkony a „wannabe cool“ režijním akcentem, které toho chtěly tolik říct, ale rozpadly se autorovi pod rukama. Pokud se smějete, jak jsem mohl zapomenout na Tváří v tvář, pak vězte, že jsem nezapomněl. Tváří v tvář je onou sekerou, která si onen sek může dovolit. Všechny pochyby drtící, do puntíku výstižná a čistá esence touhy zosobňující vše, co chce Woo celou dobu v amerických kulisách točit a co se mu tak dlouho nevedlo (a dodnes příliš nevede). Hongkongská akce byla odjakživa pro Hollywood příliš dravá, neuhlazená a málo efektní oním hladkým moderně-technickým stylem, který si divák už nějakou tu dobu žádá. Tváří v tvář však v sobě zosobňuje nádherné akční balety v originálních exteriérových konstalacích, podmalovává je nehorázně líbivou hudbou a nechá v ní h-r-á-t duo herců, které by si ve své době jen tak někdo vedle sebe postavit nedovolil. Jednak by se poprali jejich fankluby, proč zrovna ten musí hrát záporáka a ten zase umřít, druhak bývá pro samotné herce kontraproduktivní, když ve filmu nezáří jen hvězda jejich, ale přibírají k sobě známého parťáka. Tenhle risk ale vyšel a filmu stoprocentně prospěl – John Travolta si urval jednu z posledních výrazných (a proč to neříct, hlavně pořádných) rolí, Nicolas Cage mu zdatně zaoponoval a John Woo je oba zasadil do scénáře tak vrstevnatého, o jakém si podobná žánrovka může nechat leda tak zdát. Zápletka s výměnou obličejů je na hraně uvěřitelnosti zejména v tom, s jakou bezelstností a rychlostí je prakticky lusknutím prstu provedena, rozehrává však atraktivní zápletku o výměně životů dvou mužů, kteří mají zatraceně velká ega a jsou dobří v tom, co dělají. Ano, i v tomhle je patrný otisk Johna Woo, chlapíka, který mezi tuny vystřílených nábojů a desetimetrové efektní výbuchy s obvyklou pravidelností tahá osudovost vztahu dvou mužů na různých hranicích zákona. Ve Tváří v tvář mu to vyšlo a není to trapné. Ba co víc, je to neskonale atraktivní přidaná hodnota v žánrovém zástupci, který i díky ní hraničí s genialitou. Pokud máte rádi Cage, chcete vidět Travoltu na hereckém vrcholu a nevadí vám neúnosně natahované akční scény se spoustou samoúčelného násilí, nemůžete sáhnout vedle.