I z pomalé, více jak dvouhodinové one-man show, kde se navíc prakticky vůbec nemluví, se dají vyždímat emoce. A snad i ze záběrů, ve kterých to tvůrci původně ani nezamýšleil. Stačí k tomu trocha dramatické hudby (něco, co ve filmu samotném skoro nenajdete), chytrý střih a ... a je vystaráno. V traileru na Trosečníka se díky téhle kombinaci hraje na city vlastně pořád a i když by se mohlo zdát, že tvůrci přece jen tlačí na pilu až moc, pořád to v rámci mezí dobře funguje. Ačkoliv drobné výhrady by se našly: Co třeba ten konec? To opravdu museli střihači vyzradit celý, už tak dost skromný děj? Hanksova čtyři roky dlouhá cesta za štíhlou linií už nevypadá tak zajímavě, když vám jí ukázka smrští do dvou minut jízdy na rotopedu, Zemeckis ale jak známo hlásá, že správný trailer má o filmu vyzradit VŠECHNO. No, vymluvte mu to. Ale aspoň se našla nějaká ta vteřinka pro zúčastněné herectví pana Wilsona, jehož úsměv je doslova malebný. Pokud jste dost bystří, jistě jste zachytili všechny důležité momenty a pochopili, že Pátka nahradil mnohem kultivovanější partner. Zemeckis prostě vzal Dafoeova hrdinu a přizpůsobil ho dnešnímu světu. Ve filmu je to větší zábava, v dobře odvedeném traileru takové hutnější drama.
